Fotograf Magazine

 Výstava Barbory Fastrové In My Country, připravovaná pro Fotograf Gallery, ve mně zažehává tyto stále přítomné pocity, když se dívám, jak její prehistoričtí krabi, pňpomínající tvory, které bych bývala mohla potkat při procházce kolem té umělé laguny, svírají v klepetech zbytky a úlomky iPhonů a tabletů, částečně zničených, ale stále ještě rozpoznatelných. Oddělili jsme se od světa. Přírodu a zvířata využíváme jako jakékoli jiné produkční modely. Tohle zůstane, až se lidstvo bud uploaduje k umělé inteligenci, nebo se samo zničí — symbol toho, co jsme považovali za pokrok. Fastrová vytvořila velké kovové desky se zbytky písňových textů, které tento dojem ještě umocňují, dokud tvůrkyně neupozorní na to, že jednotlivá písmena lze posouvat jako magnety na chladničce a že návštěvníci je během výstavy stále mění. Její animované video letadla řítícího se k zemi také nekončí katastrofou, ale při dopadu na zem se promění v potměšile pomrkávajícího tuleně. Možná naše dějiny navzdory našim pokusům o předpovědi a poraženeckému cynismu přece jen nejsou předem dané. Niklas Luhmann napsal, že umění má schopnost produkovat v sociálním vývoji signály očekávání, protože dokáže skoncovat s minulostí, vytvářet diskontinuitu. Fastrová se ve výstavě In My Country víc než kdy jindy soustředí na propojování pohádek a napůl pravdivých mýtů se současnými problémy a ukazuje nám, že na pňběhu je nejdůležitější skutečnost, že stále ještě můžeme ovlivnit jeho vyústění. 

Christina Gigliotti