Fotograf Magazine

Letos 4. října v sobotu bylo zahájeno už 5. bienále fotografického set­kání Funkeho Kolín, tentokrát s podtitulem 100% nejlepší kvalita ny­ní jen za 90 % ceny – „Slogan primárně sloužící coby laciná upoutávka na jakési zboží loňské sezóny nám však demonstrativně poodhaluje aktuální společenské fenomény,“ informuje o festivalu or­ganizátorka Veronika Fabiánová.

Sérii výstav odstartoval v regionálním muzeu Martin Mainer výstavou nazvanou Rytmus sexu. Autor pokresloval olejovými, popřípadě akrylo­vými fixy stránky z pornočasopisů, výsledek pak nechal přefotografovat a zvětšit. Velkoformátové digitální tisky působí zdálky jako ornamentální obrazy, až při bližším pohledu se objevují určité detaily, podle mého ná­zoru se ale u některých fotografií rozkrývá příliš mnoho z původního pod­kladu. Nutno dodat, že Mainerova výstava se stala jednou z nejdiskutovanějších.

Ve stejné budově o patro níž představili své práce Michaela Thelenová a Dušan Skala. První jmenovaná prezentovala dva cykly – inteligentní soubor Básně, které byly sestaveny z nazvětšovaných počítačových pří­kazů, a nápaditou kolekci New Fashion, kde se z nejrůznějších doplňků a kusů oděvů s nášivkami jsem gambler; nenávidím apod. dozvídáme šo­kující věci, jež se obvykle nemedializují. Dušan Skala pracoval ve svém cyklu Bez názvu s videonahrávkami a z nich pořizoval fotografický záz­nam. Zvláštní, poněkud introvertní obrazy s celkem jasnou etiologií jsou možná v některém případě až příliš významově otevřené.

Zatímco v Malé galerii Na Hradbách jsme se setkali s hravými foto­grafiemi Jiřího Surůvky, nazvanými Kuchyňské hry, pro knihkupectví Ar­ton připravila Nadá Kovaříková historickou výstavu reklamních fotografií Františka Krátkého, patrně nejvýznamnější osobnosti kolínské živno­stenské fotografie z přelomu 19. a 20. století. Jedná se o černobílé kontaktní kopie ze starých skleněných negativů.

Jiří Křenek představil ucelený soubor fotografií s příznačným názvem Mobily. Některé snímky z tohoto cyklu bylo možné vidět již vloni na vý­ stavě Czech Press Photo, zde také zís­kal 1. cenu v kategorii Věda a životní prostředí. Osoby na fotografiích s tele­fony u ucha nebo vyťukávající zprávy tak mohou působit nepatřičně, nebo dokonce směšně, Křenkovy dokumen­tární cykly ale vždy nějakým způsobem postihují současný styl života a spole­čenské změny, ke kterým v posledních letech dochází.

Student FAMU Tomáš Souček vysta­vil v Kině 99 několik fotografií z roz­sáhlejšího souboru Provizorní působiště. Z těchto relativně nepřitaž­livých míst, okolo kterých autor chodil několik měsíců, pořídil řadu precizních barevných snímků.

V experimentálním prostoru zkušeb­ny divadla se uvedení výstav ujal Martin Dostál, který představil část tvorby Ji­řího Davida (fotografie Stříbrní lidé a Ruce nad uměním) a Jiřího Černic­kého (In). Jiří David se často ve svých projektech vyjadřuje k určitému systé­mu fungování světa, mnohdy se může dotýkat mezních hranic estetiky, ale té­měř vždy dokáže překvapit, zvláště pak obrazem z cyklu Stříbrní lidé. Škoda jen, že autor nevystavil cyklus celý. Jiří Černický instaloval jednu celkem vtip­nou a zřejmě záměrně odpudivou foto­grafii s rukou potetovanou stejně jako buřt na talíři, která v syrovém prostoru zkušebny dobře zapůsobila.

Fotografický festival od dob svého vzniku v roce 1993 prošel zřetel­ným vývojem, koncepce se však nezměnila. Vedle vyzrálých osobností se daří představovat začínají nebo mladé autory, kromě klasické fotografie se vystavují nejrůznější experimenty a multidisciplinární projekty, na ku­rátorských místech dílčích výstav se během let objevila řada jmen, na­příklad kunsthistorička Anna Fárová (autorka dodnes vzpomínané skvěle sestavené výstavy Jaromíra Funkeho), Martina Pachmanová nebo foto­grafka Jolana Havelková. Funkeho Kolín je jediným fungujícím fotogra­fickým festivalem na území České republiky, a i letošní ročník opět prokázal, že takové přehlídky mají smysl.

Andrea Šandová