Fotograf Magazine

Je dnes obecně přijímáno, že zlatým obdobím české fotografie byla meziválečná léta, kdy se toto „nové médium“ dostalo do samého středu soudobých výtvarných tendencí. Ale přestože se o české fotografické avantgardě hovoří s uznalou úctou a v posledních době se stává dobře znějícím pojmem i ve světě, není její situace reflektována tak podrobně a do důsledků, jak by se zdálo. Po více než padesáti letech zde citelně chybí monografie řady předních osobností, jen matné povědomí máme o mladoboleslavských autorech, znovu objevujeme Fotoskupinu (F5, F3, F4) nebo českobudějovickou Fotolinii. Přesto jsme se v posledním desetiletí mohli setkat s celou plejádou výstav a nových publikací, svědčící o současném neobyčejném zájmu o meziválečnou fotografii.

Výstava Moderní krása – Česká fotografická avantgarda 1918–1948 zpřístupněná před třemi lety v Domě U Kamenného zvonu v Praze byla dosud největší a nejkomplexnější přehlídkou české meziválečné fotografické avantgardy. Výstavu připravila Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Misí pro fotografické dědictví Ministerstva kultury a komunikace v Paříži a s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, jmenovitě pak kurátoři Vladimír Birgus, Pierre Bonhomme, Jan Mlčoch a Karel Srp. Expozice byla mimo svou pražskou zastávku k vidění na několika místech v Evropě – v Barceloně, v Lausanne, v Paříži a v Mnichově.

Reprezentativní 325stránková publikace Česká fotografická avantgarda 1918–1948 volně vydaná k pražské výstavě přinesla velice podrobný přehled české meziválečné fotografické tvorby a teorie. Kromě příspěvků řady autorů, zpracovávajících postupně jednotlivé fáze a projevy české fotografické avantgardy, je stěžejní součástí knihy bohatá a technicky velice kvalitně vytištěná obrazová příloha s více než 300 reprodukovanými snímky.

Mezi fotografiemi, plakáty, časopisy, vydanými knihami i vzácnými autentickými maketami, na jejichž obálkách se uplatnila fotografie jako moderní grafický prvek, nalezneme množství materiálů, které jsou publikovány vůbec poprvé nebo jsou známé pouze z nekvalitních reprodukcí. Česká avantgardní fotografie v přísném slova smyslu tvoří jen elitní okruh autorů a děl, za nimi však stojí množství snímků z profesionálních fotoateliérů a od fotoamatérů, jichž před polovinou století aktivně působilo na pět tisíc. Pozoruhodné projevy tehdejší fotografie ale nevznikaly jen na jednom místě, její tvůrci jsou výrazně spojeni nejen s Prahou a Brnem, ale i s Českými Budějovicemi, Olomoucí, Mladou Boleslaví a dalšími místy. V knize potěší porovnání předních českých tvůrců se soudobými výboji ve světě, velice příjemné je srovnání často frekventovaných motivů české avantgardy – Barrandovská terasa Wiškovského, Růžičky, Pikarta, Lauschmanna, Ehma, kolínská elektrárna firmy Esso fotografovaná ve stejné době jak Sudkem, tak Wiškovským, Kochem a Funkem nebo právě tak mnohými vyhledávané Prokopské jezírko.

Publikace nepřináší převratná zjištění, a přesto je jedinečná, neboť shrnuje a rekapituluje. Její autoři v dosud nebývalé míře shromáždili a publikovali originály předních děl, prezentují českou avantgardu v prestižních světových galeriích, nachází a doříkávají paralely dříve jen matně tušené.

Tomáš Pospěch