Fotograf Magazine

Výstava Dity Pepe v pražské galerii Velryba v lednu letošního roku vzbudila neočekávaný ohlas. V aranžovaných dvojportrétech žen z rozličného prostředí, kde sama hraje „tu druhou“, dokázala spojit v hravé nadsázce dva protikladné principy poválečné fotografie, vnímavý přístup „humanistického“ ražení a fabulační inscenovanou fotografii. Pepe se pohybuje na těchto hranicích s bravurou, která ji řadí k nejzajímavějším objevům současné české fotografie.

Na rozdíl od většiny mladých fotografů je Dita Pepe autorkou s bohatou životní zkušeností. V osmnácti letech opustila domov a rozličná setkání s jinými geografickými a sociálními prostředími ji přivedly ke zkoumání vlastní identity a její zakotvenosti, k zájmu o pluralitu životních stylů, otevírajících pro autorku samotnou celou škálu „možných světů“. „Mám pocit,“ říká Dita Pepe, „že všechno v životě je relativní. Když se ohlédnu, stačilo málo a já jsem mohla být úplně někým jiným, než jsem nyní.“ Toto vědomí identity, která spojuje rozvrh s náhodou, se odráží i v jejích fotografiích, v proměnách rolí, které na sebe bere s udivující samozřejmostí jak směrem k divákovi, tak především ke svým portrétním protějškům.

V představeném cyklu hrají důležitou roli dva další faktory: prostředí a barva. V návaznosti na svoji předchozí černobílou tvorbu, vycházející z plenérové inscenované fotografie a rozehrávající složité scénáře na minimální časové a  prostorové ploše, se autorka snaží vytěžit maximum z autentického prostředí svých modelů. V pečlivých barevných kompozicích je zachycuje v nejtypičtějších koutech jejich domovů, odrážejících jejich identitu natolik, že prostředí je vlastně třetím hráčem celého cyklu. Balancování na hraně karikatury je však rozhodně vyváženo snahou o maximální upřímnost a přiblížení portrétovaným, o sdílení jejich „krve, potu a slz“. Dita Pepe se tak primárně ocitá uvnitř navštíveného prostoru, rozhoduje se mezi rolí příslušníka kmene a etnografa, aby se nakonec (v jakési alegorii obrazových hádanek typu „Najdete na obrázku zebru?“) alespoň načas cele ztratila v prostředí svých fotografií.

Ve fotografiích Dity Pepe se tak zrcadlí změna přístupu vůči sociální skutečnosti, která je konstruovaná (a zároveň plně pozorovatelná) na úrovni vzájemných vztahů autonomních subjektů a jejich specifického prostředí. Jak  napsal kdysi Michel de Montaigne: „Kdyby na mně někdo chtěl, abych řekl, proč jsem měl rád svého přítele, myslím, že bych mohl odpovědět jen toto: ‚Protože to byl on, protože jsem to byl já.‘ “ Dita Pepe nám představuje obě strany tohoto vztahu i obě strany fotografování. Ukazuje, jaké to je být dnes ženou, a co  znamená být dnes fotografkou.

Pavel Vančát