Fotograf Magazine

Fototorst

Zájemci o českou fotografii byli v posledním desetiletí potěšeni častěji než kdykoli dříve. Vedle vzrůstu počtu výstav vzniklo i závratné množství knih různorodé kvality, nejednou vydaných vlastním nákladem. Průběžně se objevují alba nejrozmanitějších zaměření, formátů a grafických pojetí. Výjimky v podobě jednotně upravených knižnic produkují dvě firmy.

V prvé, jménem FOTOMIDA, vycházela průměrně jedna monografie do roka. Na poslední knižní veletrh však nakladatelé dopravili totéž, co bylo k mání již loni, čili osm položek edice Osobnosti české fotografie.

Nakladatelství TORST Viktora Stoilova <www.torst.cz> se od roku 2000 prosazuje poměrně levnými, populárně zpracovanými svazky. Nedávno vydalo již desátý. Bilancím jednotlivých osobností o nejméně 75 reprodukcích nechybí rejstříky životních dat, bibliografie, soupisy kolektivních i samostatných výstav, ani zastoupení ve veřejných sbírkách či další potřebné údaje (vlastní texty autorů anebo filmografie). TORST se tak účinně hlásí do kategorie publikací encyklopedického rázu. Za formát byl zvolen navýšený čtverec 18 x 16 cm, hlavním jazykem pak angličtina. Čeština bývá řazena jako druhá. Zatím jediný tematický sešit obsahuje i překlad do němčiny, neboť pojednává o totálním nasazení ve Třetí říši. Náklad se liší případ od případu. Bývá dvou až třítisícový.

Edice zvaná FOTOTORST je Stoilovův druhý, mnohem šťastnější pokus o vydávání soustavné řady alb umělecké fotografie. Roku 1994 se nakladatel zastavil u dvojice shodně upravených knih. Byl to důsledek nevhodně zvoleného poměru výšky a šířky: poprvé ve formátu 19,5 x 13,7 cm publikoval studii Fotografie v surrealismu od Petra Krále, kde převládala vyobrazení odvozená z čtvercového negativu, načež mnohé šířkové záběry v první tehdejší autorské monografii Karel Cudlín vycházely při stejném způsobu úpravy příliš malé.

Viktor Stoilov založil TORST na podzim 1990 vydáním vlastních fotoportrétů
českých spisovatelů totalitním režimem umlčovaných. Uprostřed 90. let pomohl na svět mimo jiné i největšímu z alb Josefa Sudka, jež od té doby vyšlo v angličtině a v němčině. Nyní chystá Sudkovu monografii i v příručním provedení. Leč FOTOTORSTu nepůjde vždy o průřez celoživotním dílem. V již zmíněném případě byly zařazeny výhradně momentky z doby válečného totálního nasazení fotografa Zdeňka Tmeje kolem roku 1943. Kniha snímků malíře Jindřicha Štyrského zahrnuje rovněž krátké období, nejspíše let 1934–1935. Časem by mělo dojít i na profily tvůrčích skupin. Prozatím se letmo ohlédněme za první desítkou série.

Josef Moucha

Alexandr Hackenschmied (1907), kultovní postava nejen české, ale i americké filmové avantgardy (v USA známá jakožto Alexander Hammid) se dočkala první obrazové monografie. Ta přináší rané, částečně fotografické dílo let 1928–1943 (140 stran, 99 reprodukcí). Ve Spojených státech se filmař a fotograf seznámil s Ukrajinkou Eleonorou Derenkovskou, alias Maya Deren, jejíž uhrančivost zvěčnil v sérii smyslných aktů z počátku 40. let, předznamenaných náladou surrealistického filmu Odpolední osidla, na němž dvojice při svém seznámení pracovala. Vstupní studii napsal Jaroslav Anděl.
Bohdan Holomíček (1943) je pronásledován explozivní pílí: výsledky letité práce jdou do tisícovek záběrů. I jeho druhá kniha (128 stran, 75 reprodukcí) přináší působivý průřez dílem. Před sedmi lety vydal TORST obsáhlejší výběr z autorova obrazového deníku – co do počtu stran i velikosti jejich formátu. Nicméně tentokrát jsou vyobrazení brilantnější. Do souvislostí uměleckohistorických uvádí fotografovo pojetí černobílé momentky předmluva Antonína Dufka.
Titul Alfons Mucha (1860–1939) znamená v dané ediční řadě svazek zasvěcený fotografiím nejpopulárnějšího českého výtvarníka všech dob. Jde o nejobsáhlejší vydání ukázek vybraných z asi 1 500 záběrů Jiřím Řapkem (152 strany, 95 reprodukcí). Tvůrce secesní krásy fotografoval od poloviny 80. let 19. století do konce života a stal se bezděčným předchůdcem české školy fotografického aktu. Leč jeho fotoskicák a mechanický památník představuje víc než zpřítomnění prosakování dávného talentu z jedné disciplíny do jiné. Vedle dalších možných aktualizací dnes nalézá rezonanci díky soudobým pokusům o fotografické výpady z dílen akademických oborů.
Josef Koudelka (1938) patří k nejdůležitějším českým humanisticky angažovaným umělcům. Jeho monografie (188 stran, 83 reprodukce) je první ucelenou rekapitulací všech tvůrčích etap, počínajíc pracemi z konce 50. let. Z následujícího období, kdy se autor zároveň věnoval divadelní fotografii, jsou reprodukovány též postřehy o životě středoevropských i balkánských Romů a o invazi vojsk Rudé armády do Prahy v srpnu 1968. Následující Exily reflektují autobiografické momenty fotografova světoběžnictví, zatímco závěr je ponechán panoramatům průmyslově zneužívaných krajin, zobrazujícím kritický stav soudobé civilizace. Přehlídku brilantní Koudelkovy estetiky uvádí komentář Anny Fárové. Svazek obsahuje umělcovo vyznání v podobě rozsáhlého rozhovoru vedeného Karlem Hvížďalou.
Zdeněk Tmej (1920) si zajistil v dějinách trvalé místo, když bezprostředně po skončení druhé světové války demaskoval albem fotografií z totálního nasazení otrockou práci jako jeden z ekonomických pilířů německého vedení konfliktu. Srovnatelnou dokumentaci nikdo jiný neuskutečnil. Nový výběr z cyklu asi sto padesáti záběrů uspořádala spolu s autorem Blanka Chocholová (156 stran, 87 reprodukcí). Komentáře napsali Anna Fárová a Tomáš Jelínek. První popisuje fotografův tvůrčí výkon, druhý okolnosti vniku souboru snímků – totiž samotné principy totálního nasazení.
Multimediální výtvarník Jindřich Štyrský (1899–1942) patřil k okruhu nejdůležitějšího českého uměleckého sdružení 20. let, Devětsilu a později ke Spolku výtvarných umělců Mánes. Roku 1934 byl s Karlem Teigem u založení Skupiny surrealistů v ČSR, při jejíž přehlídce vystavoval mimo jiné i své snímky. Cykly Muž s klapkami na očích, Žabí muž a Pařížské odpoledne se orientují na záběry zjevů natolik uhrančivých, aby stačilo nalezený motiv jednoduše fotograficky fixovat. Štyrského fotografické dílo z poloviny 30. let je poměrně známé. Knižně vyšlo v různých edicích, novou monografii připravil historik umění Karel Srp (176 stran, 92 reprodukce).
Jaroslav Rössler (1902–1990) byl dlouho neprávem pozapomínanou novátorskou osobností světového významu. Vždyť se jedná o jeho první monografii vůbec (184 strany, 87 reprodukcí). Básník a konstruktér fotografického obrazu rozvíjel svou jedinečnou představivost od konce 10. let. Stal se rovněž autorem obrazových básní, plakátů, koláží a kreseb. Je doceňován nejen coby velikán avantgardy z okruhu Devětsilu, ale také jako tvůrce soustavně od začátku 20. let rozvíjející abstrahující, ba bezpředmětnou fotografii. Nevzdal se jí ani tehdy, kdy platila za činnost nepřátelskou komunistickému režimu a nemohl ji vystavovat, natož publikovat knižně. Obsáhlá textová část alba je dílem Vladimíra Birguse.
Viktor Kolář (1941) externě vyučuje svou doménu, dokumentarimus na katedře fotografie Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Vyrůstal v rodině fotografa a od 60. let sbírá momentky ze svého rodiště, Ostravy. Věnoval jim již čtvrtou, bezmála monotematickou knížku (144 strany, 90 reprodukcí). Humanistickou reportáž, která mu byla východiskem, obohacuje o individuální výraz: vedle jednorozměrných okamžiků a figurek hornickohutnického města staví složitější záběry dovolující vícevýznamové asociace. Album doprovází interpretací díla a rozhovorem s autorem Jiří Cieslar.
Teoretik, organizátor a výtvarník Karel Teige (1900–1951) významně působil od 20. let coby redaktor řady avantgardních tiskovin a protagonista Devětsilu (1920–1932). Totalitní moc ho zbavila možnosti publikovat také proto, že již mezi válkami odsoudil sovětskou protikulturní politiku. Jeho surrealistické koláže vyšly v druhém posmrtném vydání. Nyní mnohem jakostněji, plnobarevně (168 stran, 85 reprodukcí). Jsou vročeny 1935–1951. Autor jejich tvorbu předjímal nejen svými obrazovými básněmi, nýbrž i manifestační statí Malířství a poezie (1923): „Báseň se čte jako moderní obraz. Moderní obraz se čte jako báseň.“ Předmluvy a výběru ukázek z 374 artefaktů se zhostil Karel Srp.
Karel Cudlín (1960) je fotoreportérem. Zachycuje zjevy, jaké skýtá noční život pražského koncertního a plesového sálu Lucerna, domov odložených dětí, krematorium, běžný pouliční ruch, náboženské i občanské slavnosti, romské pohřby, východoevropské vesnice, uprchlické tábory či exotika Izraele. Záběry manifestují víc než pouhé rutinérství. Některé náměty sleduje fotograf dlouhodobě. Vidění pro něj nepřestalo být zážitkem. Slovem jeho druhou monografii (124 strany, 84 reprodukce) provází Robert Silverio.