Fotograf Magazine

Prodej umělecké fotografie je poslední roky na vzestupu. S tím se pojí otázka, jaké fotografie má smysl pořizovat? Jak poznat dílo, které má investiční potenciál?

Tomáš Zapletal Cermak / majitel, kurátor a spoluzakladatel galerie Cermak Eisenkraft

Fotografie je dnes již tradičním médiem stejně jako obraz a socha. Je tu ale jeden malý problém, protože každý z nás je dnes tak trochu fotografem. Ovšem vzhledem k tomu, že v umění jde především o myšlenku, soustředil bych se na ty autory, kteří přinášejí do tohoto světa bravurní ideje. Jsou uznaní institucemi, které je samy zahrnují do svých sbírek, vystavují po celém světě, ideálně jsou zastoupeni kvalitní galerií. V takovýchto případech s největší pravděpodobností chybu neuděláte.

Pokud jste typ sběratele s vizí, pak budete volit talent, který svým nákupem podpoříte. Budete muset akceptovat jistou míru rizika, zároveň se ale stanete součástí příběhu, který na svém konci může ovlivnit celý svět. A myslím si, že to za riziko stojí. Navíc je to velká zábava a tento krok do neznáma v sobě nese velkou míru atraktivity a emocí. 

Rád bych podotkl, že ne vždy musí být umělec příliš výrazný svým osobním projevem v médiích. Většina géniů typu Kupka, Boštík, Sudek za sebe především nechávala hovořit své umění a s fotografy to je z mé zkušenosti často podobné. Mám tím na mysli, že v době kultury nadhodnocené sebeprezentace raději dám na méně slov a více činů.

Mark Gisbourne / kurátor a historik

V původním Barthesově vymezení pojmů studium a punctum ještě stále existuje určitá hodnota, ačkoli ne nezbytně v tom smyslu, jak ho kdysi francouzský myslitel popsal. Zatímco otázky spojené s kompozicí dosaženou řemeslnou dovedností se staly daným faktem, vnitřní život fotografií zůstává stejně neuchopitelným. To, co vás „popíchne“ (punctum), není tolik o řemesle, jako spíš o vnitřním tónu obrazu. Co se tímto tónem rozumí? Nemám pro to lepší popis, než že jde o vyjádření vnitřní, vyjevující se vlastnosti přítomnosti. Můžeme hovořit o vlastnosti imanentní (působící uvnitř) či iminentní (pocit, že se něco má stát) nebo o Deleuzeově „stávání se uvnitř“ (a becoming within). Protože zatímco fotografie zachycují okamžitý stav věcí, opravdu dobrý snímek zároveň naznačuje i trvající stav očekávání.

Lucie Drdová / historička umění a galeristka

Podobně jako u jiných médií v oblasti současného umění se spoléhám na svoji dosavadní zkušenost a znalosti. Osobně preferuji autory, kteří pracují s fotografií jako svébytným médiem a analyzují její vlastní podstatu. Možnosti obrazu nejsou tak jen specificky fotografické, ale fungují jako prostředek pro vyjádření umělecké ideje. Jistě se nabízí řada fotografů v pravém slova smyslu, kteří posouvají její vnímání a také řemeslo. Osobně však volím umělce, kteří jsou schopni skrze fotografický „materiál“ sdělit mnohovrstevnatou informaci, jak funguje obraz sám o sobě. U těchto umělců vidím relevantní potenciál ve zhodnocení v čase.