Fotograf Magazine

Lenka Klodová

Základní pravidla zaručující podle Lenky Klodové vydavateli pornografického časopisu úspěch u čtenářek zní:
1. Dělej, že ji miluješ.
2. Ona je ta jediná a je jedno, jaká je. Vždy je nejlepší a dokonalá.
3. Muži jsou silní a potentní, ale podléhají jejímu kouzlu.
4. Sex je hra pro všechny smysly, není časově omezen. Je jen jeden, plyne jako řeka přes vrcholy a údolí, a je v něm vše, extáze, rozpal smyslů i smutek a deprese.
5. Všechny ty úžasné události, o kterých píšeš, jsou z tohoto úžasného života. Pokud už nepřišly, co nevidět přijdou.
6. Nebezpečí a temná dobrodružství je něco, co si dopřáváme podle vlastní vůle. Vrhneme se do tmy a bez škrábance z ní zase vyjdeme.
7. Obdivuj ji za schopnost rozvinout sex v plození.
8. Možná ji občas nechej ve vzrušení zašeptat sprosté slovo.
9. Prožijte spolu něco mimořádně obyčejného, třeba mytí nádobí.
10. Budeš-li chtít s vydáváním časopisu přestat, udělej poslední číslo plné loučení a mohutných pocitů, že teď je to naposledy.
11. Pak se stejně ještě v jednom čísle vrať.

 

„Dostala jsem takové univerzální tělo, které velmi ráda používám jako nástroj k vyjádření různých nápadů.“ Lenka Klodová

 

V roce 2002 začala Lenka Klodová doktorandské studium na VŠUP a tři roky pak kroužila kolem tématu pornografického časopisu pro ženy. Maketa časopisu Ženin byla vystavena v roce 2005 v Galerii VŠUP spolu s textem doktorandské práce Zásady pro vytvoření pornografického časopisu pro ženy. Jak uvádí ve svém textu, který by mimochodem stál, stejně jako časopis o němž je zde řeč, za vydání v běžném nakladatelství, pornografické časopisy jsou „svou podstatou erotické pomůcky v hávu časopisu“. „Obraz sexuality, který předkládají, se skládá většinou ze scén krátkodobého sexuálního aktu s neznámou osobou, který se kromě vysublimování sexuálního napětí nijak jinak těla ani ducha člověka netýká. Sex se zde podává jako druh tělocviku, biologická potřeba vyprázdnit trochu výměšku, asi tak jako se potřebujeme občas vysmrkat. … Tenhle minimalistický, v podstatě fyziologický, obrázek sexu je prostřednictvím pornočasopisů balen do lákavého obalu zakázaného ovoce. Pravý účinek pornočasopisů na většinovou společnost je nakonec ve vybuzení puritánské, vůči sexu nepřátelské reakce.“

Aby Klodová zjistila, jak by měl vypadat její „časopis pro každou dospělou heterosexuální ženu“, oslovila ženy ze svého okolí s dotazníky a anketami a testy vlastního střihu, získané poznatky kombinovala s populárními úvahami na téma ženského sexuálního chování, z nichž si vybrala „především tyto aspekty: potřeba zájmu o sebe, Ona v centru zájmu, Ona jako něco víc než jen pohlaví, pozvolnější nabíhání vzrušení a touhy, doteky, projevení citů, vzpomínky, širší souvislosti – rodina, přátelé.“

„Takhle by se mohla popsat má strategie – subverzivita naruby: již tady máme nespočetně šokujících, perverzních, neslýchaných výtvorů, punkových výlevů, ostrých vypjatých hrotů, pokusíme se naopak udělat pornografii s plíživým, do stran se rozprostírajícím erotickým pocitem, který díky své všudypřítomnosti a obecnosti může mít schopnost proniknout do děr a skulin, zatarasených proti agresivnímu sexu stereotypními představami.“

Jestliže na propojování s feminismem reaguje Lenka Klodová obvykle s výhradami, a jako jedna s mála českých umělkyň je natolik teoreticky vybavená, že ví proč, pojem aktivismus užívá celkem často sama. Lze o něm hovořit i v souvislosti s Ženinem. Sexualita se ve společenském diskurzu objevuje především v mezních situacích – v souvislosti s tématy jako pohlavní choroby, bránění početí, léčba neplodnosti, různé deviace a porno jako společností tolerovaná oblast bezuzdnosti. V Ženinu i celkově v tvorbě Klodové je naopak sexualita pojímána tak nějak komplexně, ne pouze projekce touhy, ne pouze sex, ale prostě všechno – od snění zhmotněného do figurín pro hornické šatny až po cvičení pro hebká a vláčná „použitá“ prsa. Pornografie zastupuje v Klodové tvorbě obecnější téma, kterým je sexualita, pro Klodovou to základní, s čím disponuje každý a co bylo na začátku každého, co je spojené s intimitou, domovem, každodenností. I grafická úprava Ženinu navozuje domáckou pohodu, když se na stránkách objevují animované krajky, legrační plamínky, jahůdky a podobné chlácholivé prvky odkazující až k lidových motivům, které už také Klodová v souvislosti pornem používala, např. když oblékala pornomodelky do namalovaných krojů, vyráběla pro ně vystřihovánkové oblečky, vedena touhou „postarat se o ně“, nebo nahaté pornoslečně vystřižené ze svého původního nehostinného kontextu nabízela útočiště ve své veliké mateřské ruce.

Jestliže na propojování s feminismem reaguje Lenka Klodová obvykle s výhradami, a jako jedna s mála českých umělkyň je natolik teoreticky vybavená, že ví proč, pojem aktivismus užívá celkem často sama. Lze o něm hovořit i v souvislosti s Ženinem. Sexualita se ve společenském diskurzu objevuje především v mezních situacích – v souvislosti s tématy jako pohlavní choroby, bránění početí, léčba neplodnosti, různé deviace a porno jako společností tolerovaná oblast bezuzdnosti. V Ženinu i celkově v tvorbě Klodové je naopak sexualita pojímána tak nějak komplexně, ne pouze projekce touhy, ne pouze sex, ale prostě všechno – od snění zhmotněného do figurín pro hornické šatny až po cvičení pro hebká a vláčná „použitá“ prsa. Pornografie zastupuje v Klodové tvorbě obecnější téma, kterým je sexualita, pro Klodovou to základní, s čím disponuje každý a co bylo na začátku každého, co je spojené s intimitou, domovem, každodenností. I grafická úprava Ženinu navozuje domáckou pohodu, když se na stránkách objevují animované krajky, legrační plamínky, jahůdky a podobné chlácholivé prvky odkazující až k lidových motivům, které už také Klodová v souvislosti pornem používala, např. když oblékala pornomodelky do namalovaných krojů, vyráběla pro ně vystřihovánkové oblečky, vedena touhou „postarat se o ně“, nebo nahaté pornoslečně vystřižené ze svého původního nehostinného kontextu nabízela útočiště ve své veliké mateřské ruce.

Důležitým závěrem předchozích výzkumů bylo, že Čtenářka očekává v časopise příběh. Text napsala autorka sama s využitím parafrází erotické literatury, ať se jedná o českou klasiku, Clarrisu Jany Krejcarové, nebo připomíná archetypální příběhy o milostném spojení na dálku, jaké nalezneme třeba v indiánské mytologii (pohádka o princezně). Narativita souvisí s pojetím času. Obracení stránek funguje jako rytmizace („Čtenářka je ta, která ovládá, byť jen tím, že otáčí stránky časopisu.“) a časopis je zhuštěním času, ve kterém se rozvíjí vztah. Obsáhne tak několik týdnů na rozdíl od obyčejného porna, kde se odehrává stále dokola jedna situace. Zaměření na Čtenářku má svůj metaforický předobraz ve starší práci Klodové, v níž se zrcadlo po polepení titulky proměnilo v první stranu lifestylového magazínu, na níž se na rozdíl od předlohy může objevit každá žena.

Klodová rozšířila klišé pornočasopisu o zanedbávané děje a místa: líbání, svlékání, a opomíjený soukromý životní prostor, čímž vše posouvá od „sexu“ ke „vztahu“. Kontrastní vůči obvyklým pornočasopisům je i zobrazení soulože. „Pokusíme se zachytit sexuální akt přímo očima aktérky, Čtenářky. Tato vyobrazení nejsou zcela explicitní, často nevidíme přesně, co je kde. Ale když se nad tím realisticky a anatomicky zamyslíme, měly by tyto snímky v sobě obsahovat mnohem více vzrušivosti. Jejich vzrušivost by měla pramenit z toho, že se jedná o skutečný sex, že skutečně je penis ve vagíně a probíhá soulož, skutečná soulož, pro kterou platí povzdech Lindy Williams, že je špatně viditelná. Zkusíme vsadit na autentičnost na úkor explicitnosti. Tradiční pornografické zobrazení pohlavního aktu je v podstatě zobrazení pouze přípravných fází.“ Sexuální akt je snímán milenkou – fotografkou a čtenářka je tím pádem uvnitř, vlastně vně a všude. Závěrečné historky na téma „jak jsme počali…“ připomínají, k čemu to všechno nakonec vede. Těhotenství, plození je nakonec ústředním tématem tvorby Klodové, které se mísí i s jejím aktivismem /účastnila se např. výstavy o porodech organizované Hnutím za aktivní mateřství/.

Fotografie má v tvorbě Lenky Klodové důležité místo. Pohrává si s vizualitou věcí (dříve realizované pseudopornočasopisy Břízy a Komíny), je součástí sochařské instalace – panely s nafocenou ženskou figurou instalované do hornických skříněk, umělkyně používá fotografii k dokumentaci performance. Fotografie umožňuje Klodové přímo zpracovávat žitou realitu, což je základní princip její práce. Jedna věc je hledět na Ženin jako na výkumně-vydavatelský počin, či jako na naplnění teoretického bádání v praxi, ale druhá věc je, jakou roli hraje jako svébytné dílo v kontextu tvorby Lenky Klodové. V minulosti zapojila do svých performancí své děti, samozřejmě sebe, takže byla otázka času, kdy dojde na manžela. Sochařka ve své tvorbě kontinuálně zachází s vlastním různě rozšířeným tělem – nikoli ovšem technologicky instrumentalizovaným, jako se to děje v současném bioartu, ale spíše láskyplně následuje možnosti proměn a propojení, které se doslova přirozeně nabízejí.

Sochařka, performerka a multimediální umělkyně Lenka Klodová se narodila 22. listopadu 1969 v Opavě. V letech 1987-1990 studovala na Pedagogické fakultě v Ostravě (obor český jazyk-výtvarná výchova), potom na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1990-1991 ateliér designu profesora Otakara Diblíka, 1991-1997 ateliér sochařství profesora Kurta Gebauera). Samostatně vystavuje od roku 1994, zúčastnila se více než čtyř desítek skupinových výstav. V Neratovicích realizovala instalaci ve veřejném prostoru, třímetrový kamenný nápis MILUJI. V roce 2002 byla nominována na cenu Chalupeckého. S manželem architektem Martinem Klodou vychovává tři děti. V roce 2001 se stala zakládající členkou umělecko-sociální skupiny Matky a Otcové. Doktorandské studium na VŠUP (2002–2005) zakončila projektem prvního pornočasopisu pro ženy Ženin.

Lenka Vítková