Fotograf Magazine

U zrodu závažných uměleckých děl stojí často zápas, utrpení, bolest. Ale existují i výstavy, na kterých hned vidíte, že se u jejich vzniku autor dobře bavil. A co teprve jsou-li na to dva. Náhodného kolemjdoucího by jistě nenapadlo, že jde o žáka a jeho bývalého učitele, kdyby pozoroval tyto dva flaneury potloukající se omšelým veřejným prostorem postkomunistického města, kterak zevlují v zarostlých zákoutích, okolo zapomenutých skulptur, svědků minulých utopií i minulých transformací, kterak nacházejí pitoreskní a překvapivé detaily, žasnou, dělají opičky, smějí se a fotografují. Společná výstava Martina Kochana a Cyrila Blaža ve Fotograf Gallery představuje jen malou ukázku z jejich společných uměleckých dobrodružství. Instalace výstavy je v kontrastu k zábavnosti samotných fotografií nespektakulární, neefektní, záměrně až chudá. Fotografie jsou vytištěny v malých formátech a nezarámovány připevněny na zeď. Na některých vystavených snímcích absurditu vybrané situace dotváří postava Cyrila Blaža a fotografie se z oblasti dokumentu přesunují do hájemství jakési krátké site-specific performance. Blažo často komentuje svým tělem kompozice pomníků a sochařských realizací z období před listopadem, jinde jej vidíme sedět uprostřed opuštěného bezdomoveckého tábořiště. Ne, to není bezstarostný smích, kterým se smějí autoři výstavy. Vypointovaná banalita a komický škleb se střídají se špínou a odcizením ulice. On je ten společný smích možná jen obranou proti utrpení, které se skrývá i v pozadí této tísnivě groteskní výstavy.

Milan Mikuláštík