Fotograf Magazine

Monografie fotografa Pavla Diase (*1938), kterou vydalo v minulém roce nakladatelství Karolinum, referuje mimo jiné také o tom, jak moc se svět změnil od doby, kdy byla u vesla jeho generace. Což platí i o proměně významu monografie, jež se dnes stává nezbytným instrumentem pro úspěšný postup autora uměleckým provozem. Pro starší generaci však stále představuje cosi jako testament, ustalující obraz autora pro budoucnost. Snad proto si s ní dal Pavel Dias tak načas. Ať už ve zmíněném  odkladu vidíme zbytečnou váhavost nebo sympatickou osobní skromnost. Výsledkem je odstup, jenž poskytl editorům, mezi něž patří i sám Dias, nadhled, který se kladně odrazil především ve výběru materiálu pro obrazovou přílohu publikace. Ta přináší tematicky a chronologicky uspořádaný průřez Diasovou tvorbou, jemuž nechybí logika, kompoziční vyváženost a smysl pro proporci v zastoupení všech klíčových témat, jimiž se autor v průběhu své šedesátileté kariéry zabýval. Čtenář zde najde práce z doby středoškolských studií, tematiku koní a dostihů, fotografie z cest po Evropě i Asii i snímky vážící se k problematice religiozity, židovství a holocaustu. Závěr publikace, zaměřený na faktografii, je pak proložen dokumentárními snímky z autorova archivu zachycujícími okamžiky setkávání se s přáteli, dobu, kdy pracoval jako fotograf pro různá domácí periodika, prostředí lidí od filmu, k němuž měl blízko, a momenty z rodinného života.

Monografie je dvojjazyčná, česko-anglická, opatřená standardní výbavou publikace své třídy. Grafické studio Belavenir ji obléklo do jemného retro stylu s odkazy k estetice 60. let, což dobře koresponduje nejen s tím, co najdeme uvnitř, ale i s naturelem autora a jeho práce. Koncepční slabinou jinak harmonického celku je poněkud neujasněný vztah textů Filipa Lába a Karla Hvížďaly. První zasvěcuje čtenáře do autorovy tvorby, druhý, jenž má formu interview, odhaluje na pozadí působení obou aktérů v redakci časopisu Mladý svět Diasovu spletitou osobní historii. Problém je, že texty se obsahově překrývají. Míra sice není nijak dramatická, zdvojeny jsou však i narativní vzorce textů, což působí rušivě. V dané souvislosti vyvstává otázka, proč se Filip Láb, expert v oblasti moderní komunikace, rozhodl napsat příspěvek ve formátu odpovídajícímu době před čtyřiceti lety. Text je sice čtivý a určitě konvenuje širší veřejnosti, která je na tento způsob psaní zvyklá. Nebylo by však účelnější, kdyby nezbytnou „klasiku“ dodal někdo ze skutečných klasiků oboru a Láb využil svého odborného potenciálu k pohledu zvenčí, a dal tak celku určitý přesah? Na kuléru v zadní části publikace najde čtenář ještě texty Karla Dvořáka, Ludvíka Kundery, Anny Fárové a Arnošta Lustiga, jež se vztahují k Diasově osobě a k jeho fotografování. I když nebyly původně určeny pro monografii, v knize našly uplatnění v roli komentáře, rozšiřujícího její obraz i text. Z právě řečeného snad plyne, že publikace je důležitým počinem, osvěžujícím pohled na osobnost, která zatím pluje veřejným prostorem pod zplošťujícími nálepkami fotografa koní a koncentračních táborů. Monografie by to mohla změnit. Její šance v tomto ohledu zvyšuje fakt, že je kvalitně vytištěna a jako objekt přímo láká k tomu vzít ji do ruky a začít listovat. 

Jiří Pátek