Fotograf Magazine

Monografie sice nepřipomíná autorův odkaz poprvé, jenže komu je vlastně osud Jindřicha Marca (1921–2000) znám? Knížka kapesního formátu obsahuje necelých devadesát reprodukcí, je však důležitá už tím, že tvoří 36. svazek exportní „encyklopedie na pokračování“. Marco patřil bezprostředně po světové válce mezi nejpronikavější fotoreportéry Evropy. Za dramatických okolností, barvitě líčených předmluvou Vladimíra Birguse, cestoval napříč kontinentem, aby zachytil rozvrat po téměř šestiletém pouštění žilou. V rozvalinách měst potkával běžence nejasných osudů, ženy ochotné propůjčit své tělo za cigarety, zmrzačené chodce a sirotky. Pokud děti zrovna nežebraly nebo nestály ve frontě na polévku, pomáhaly si, jak uměly, třeba akrobatickými čísly, zpěvem či krádežemi. Dospělí odklízeli trosky Berlína, Drážďan, Varšavy, Budapešti… Opřel-li se do ruin vítr, nutila mračna prachu pozůstalé až k slzám. Mezi jednotlivými státy se nezřídka cestovalo na střechách vagónů, na korbách nákladních automobilů, na povozech tažených koňmi, popřípadě pěšky. Touhu po návratu starých dobrých časů ztělesnil pouliční fotograf zakrývající trosky jedné z metropolí idylickou kulisou, jíž lákal zákazníky. 

Marco se velkého tématu nezhostil rutinním reportérstvím. Uplatnil cit pro zobecnění a nadčasovost. Byť se nedozvídáme, co přesně si jím zachycení lidé mysleli o své situaci, alespoň se vciťujeme do jejich údělu. Možná nám to nějak pomůže naložit s nejistotou, zda by se úpadek přece jen nemohl vrátit. Když v polovině 90. let vyšla Marcova kniha Hořká léta, Evropa 1945–1947, psala kritika o mementu a katastrofickém podobenství: v Jugoslávii se zase válčilo. Válce asi nelze porozumět pomocí němých snímků. Nicméně tím, že fotografové ukazují dopady násilí bez příčin a motivací, jsme provokováni domýšlet to, co zůstává skryto. 

Marcovy rané záběry zůstaly nejvýznamnější částí jeho odkazu. I když jimi kniha nekončí, zaujímají tři čtvrtiny obrazových tabulí. Fotografovu mezinárodní kariéru uťalo sedmileté otročení v uranových dolech, kvalifikované jako protiprávní teprve roku 1990. Byl odsouzen pro výstrahu kolegům. Spolupracoval totiž s pěti zahraničními fotoagenturami. A jedna z nich publikovala jeho neuctivou momentku komunisty Klementa Gottwalda poté, co se stal prezidentem.

Josef Moucha

Vladimír Birgus: Jindřich Marco. Praha, Torst 2011.