Fotograf Magazine

Módní fotografii je každé dva roky věnován velký festival v Moskvě, několikrát však byla i hlavním tématem Měsíce fotografie v Paříži a letos také dominovala Fotografickým setkáním vArles. Když proto organizátoři festivalu Transphotographiques v Lille oznámili, že jeho letošní 7. ročník bude zasvěcen vztahu módy a fotografie, zdálo se, že toho mnoho nového nepřinese. Ale organizátoři v čele s prezidentem festivalu Bertrandem de Talhouetem a ředitelem Olivierem Spilleboutem pojali toto téma velmi široce a kromě expozic fotografií módy do programu, probíhajícího v Lille i v nedalekých městech Lambersart a Roubaix, zahrnuli záběry ze zákulisí módních přehlídek, ohromnou výstavu Karla Lagerfelda, pečlivě připravenou kolekci snímků s motivy krajky nebo řadu souborů digitálně manipulovaných fotografií. Stejně jako loni, kdy byl tématem festivalu vztah fotografie a filmu a kdy jenom hlavní expozici v ohromných prostorách Tri Postal navštívilo přes sto tisíc diváků, se pořadatelům během května a června podařilo získat mimořádně početné publikum. K tomu přispěl nejenom fakt, že na většině výstav se nevybíralo vstupné, ale i výborná propagace s plakáty a billboardy po celém městě a jeho okolí a velký zájem médií. 

K největším objevům festivalu patřila výstava módních fotografií Petera Knappa z let 1960–1980. Výtvarně mimořádně působivé snímky, jednou pořízené v graficky redukované podobě stylu op-artu, podruhé v jednoduchých kompozicích s výraznými barvami a potřetí ve složitých exteriérových aranžmá v prostorách letištní plochy, dodnes nic neztratily na své síle. Naopak, současná nostalgická vlna zájmu o 60. a 70. léta ještě umocňuje jejich sílu. Výborná byla také expozice černobílých snímků od Jeanloupa Sieffa. Na stále svěžích inscenovaných záběrech, pořizovaných převážně v exteriérech za invenčního využití možností širokoúhlých objektivů, ukazovala, že Sieff je právem řazen spolu s Williamem Kleinem, Frankem Horvatem, Helmutem Newtonem a Guy Bourdonem k nejvýraznějším inovátorům evropské módní fotografie 60. let, která adekvátně reagovala na tehdejší převratné změny v módní tvorbě. Sieff se nechal inspirovat reportážní fotografií a filmy režisérů nové vlny francouzské kinematografie. Ve svých módních záběrech nezřídka spolupracoval s předními herečkami a herci té doby, akcentoval šokující aranžmá i erotiku. Festival Transphotographiques jeho dílo představil nejenom na samotné výstavě, ale také v novém dokumentárním filmu. Zatímco Sieffovy fotografie od doby svého vzniku nikdy nepřestaly být vysoce oceňovány, práce Davida Seidnera, představené v reprezentativních prostorách Muzea krásných umění, jsou dnes téměř zapomenuty. Seidnerova retrospektiva zahrnovala jak klasicky pojaté módní fotografie, tak osobité portréty desítek předních evropských i amerických výtvarníků. Značné překvapení vzbudila kolekce barevných módních snímků ve stylu děl klasiků světového malířství, kterou na zakázku New York Times nedávno pořídil Joel Peter Witkin, dosud známý hlavně svými apokalyptickými výjevy. Jeho uhlazené parafráze Rembrandtových, Picassových nebo Hopperových obrazů sice nepostrádaly vtip, ale ani zdaleka nebyly tak originální, nápadité a vizuálně atraktivní jako módní snímky Sergeho Lutense, který se nechával inspirovat tvorbou klasiků moderního malířství už před několika desetiletími. Hlavním diváckým magnetem měla být obří expozice 300 fotografií Karla Lagerfelda s názvem One Man Show. Lagerfeld už mnohokrát prokázal, že není jenom jedním z nejvýznamnějších módních návrhářů současnosti, ale že je také dobrým fotografem. Tentokrát představil rozsáhlý cyklus portrétů, aktů a aranžovaných výjevů, které během posledních sedmi let pořídil se svým modelem a blízkým přítelem Bradem Kroenigem. Zachytil v nich jeho chameleónské proměny a prozradil i leccos intimního, ale výstava byla zbytečně rozsáhlá, mnohé snímky se jen opakovaly v různých variantách. Přísnější výběr by této výstavě nepochybně prospěl. V každém případě však Lagerfeld svou mediálně sledovanou osobní účastí na Transphotographiques výrazně přispěl k propagaci festivalu. 

Lagerfeldova megavýstava nebyla v Lille jediná na pomezí módní a portrétní fotografie. Soubor Hrdinové od Charlese Frégera, složený z barevných portrétů různých afrických důstojníků a vůdců v uniformách, nepostrádal ironii ani surrealistickou přízračnost. Hned třemi expozicemi byla na Transphotographiques zastoupena mladá česká fotografka Tereza Vlčková, studentka Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a současně Ateliéru reklamní fotografie Tomáše Bati ve Zlíně. Největší ohlas měly její přízračné portréty stejně oblečených děvčátekdvojčat v pohádkově působících krajinách, u nichž diváci zůstávali v nejistotě, kdy se jedná o skutečná dvojčata a kdy o klony, vytvořené v počítači. Autorka v nich sugestivně zkoumá identitu, charakter a vztahy blízkých lidí a klade přitom otázky, zda stejně blízký je i jejich psychický svět. Úspěch slavily i její nevšední módní snímky z cyklu Little Garden a snové fotografie levitujících křehkých dívek na vrcholcích kopců ze souboru A Perfect Day, Elise… Práce Vlčkové patřily k nejlepším příkladům počítačových manipulací fotografického obrazu, kterým byla na festivalu věnována velká pozornost. Dalšími byly vtipné komparace psů a jejich majitelů s vlasy nápaditě podobnými srsti jejich čtyřnohých miláčků od Sabiny Pigalleové, jemné zásahy do perspektivy od Patricka Fournaie nebo nápadité parafráze Hopperových obrazů od fotografa Christopha Clarka a malířky Virginie Pougnaudové. Mnoho jiných exponátů však dokumentovalo, že intenzivní využívání možností Photoshopu vede leckdy k povrchním a kýčovitým efektům. Když k několika desítkám výstav připočteme řadu přednášek a dvoudenní hodnocení portfolií, jehož se zúčastnili kritici, kurátoři a ředitelé fotografických festivalů z mnoha zemí, je zřejmé, že Transphotographiques si upevnil přední místo mezi současnými fotografickými festivaly. 

Vladimír Birgus