Fotograf Magazine

5. 5. – 3. 6. 2017

Havlíkova výstava ve Fotograf Gallery je jednou z dalších možných odpovědí na otázku, jak retrospektivně prezentovat performance. Fotografické záznamy vznikaly podle jeho slov původně jako vzpomínka pro přímé účastníky, ale i jako možnost, jak událost zprostředkovat lidem, kteří se nemohli zúčastnit osobně. V době vzniku nejstarších performancí Havlík lepil některé vlastnoručně zvětšované dokumentační fotografie do alb nebo je jen dával do krabice a doma u kuchyňského stolu je pak ukazoval kamarádům. Když si tyto dokumentační fotografie dnes prohlížíme na stěnách galerie, jsou už osvobozeny od původní závislosti na realizovaných performancích, a můžeme se vztahovat přímo k nim. Tomu odpovídá i samotná prezentace – velké fotografie na aktuální výstavě mají daleko k podomácku vyrobeným zvětšeninám v 80. letech. Ve způsobu rozmístění fotografií na stěnách je ale možné najít i něco z původní estetiky rodinných alb: velké, pravidelně rozmístěné, rovně pověšené fotografie autor doplnil malými, někdy záměrně nakřivo nalepenými fotkami, které použil místo popisků. Taková hezká výstava, možná zbytečně hezká. Havlíkův humor – ilustrovaný v tiskové zprávě fotografií zobrazující autora před obchodem Peak Performance, jehož výlohy lákají na prosincové slevy, v divné pozici připomínající nejspíš dítě, kterému se chce čůrat – je v ní trochu svázaný estetikou. Starý performer, jak o něm píše v kurátorském textu Jiří Ptáček, by klidně mohl víc zlobit.

Hana Buddeus