Fotograf Magazine

V jednom ze starších autorových katalogů jsem se dočetla, že Skreplovo umění je velmi „sexy“. Mírou ambivalence je ale i výrazně „nesexy“, chtělo se mi dodat. Bez ohledu na to, co to vlastně pro koho znamená a jaké má kdo priority, je jisté, že koláže, objekty a malby, které Skrepl doposud vytvářel, sexualitu tematizují velmi často. V knihách vystavených ve Fotografu narazíme v intencích dosavadní Skreplovy práce vedle četných obcujících mužů a žen na řadu více či méně hybridních postav, velké množství falických žen, ale i na odkazy k matce. Písemné poznámky autora neodbytně přerušují kontinuitu textu původních knih, do nichž jsou zaneseny. Autorovy kresbičky, odhalující různé vrstvy infantilní i dospělé sexuality a více či méně artikulované emocionality, mají i silně regresivní tendence. Pro Skrepla příznačná lehkost a suverénnost tvůrčího procesu jakoby zadrhává v obsahu i formě. Funguje to skvěle, jako proces, v němž jsme pořád někde mezi věčným návratem a pohybem kupředu.

Mariana Serranová