Vojenský deník Josefa Mouchy
V roce 2009 v ostravské galerii Fiducia Josef Moucha prezentoval
rozsáhlý soubor fotografií, pořízený během povinné vojenské služby
v době beznadějné husákovské normalizace. Nakladatelství KANT
přichází nyní s knižní podobou projektu pod názvem Válka za studena.
Z časového hlediska se jedná o autorovu juvenilii – nasnímal ji jakožto
čerstvý absolvent fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze.
Josef Moucha jako absolvent vysoké školy na vojně strávil polovinu
z obligátních 24 měsíců a především získal pozici osvětového
pracovníka. Díky tomu mohl zaznamenávat nejen všední dny řadovýc h
branců, ale také různé režimní oficiality, na nichž by bez příslušné
„bumážky“ nemohl na fotografování ani pomyslet.
Soubor představuje de facto rozsáhlou reportáž, nasnímanou
deníkovou formou – obrazovou esej s promyšlenou skladbou v duchu
klasického humanistického dokumentu. Vladimír Birgus jej v úvodu
knihy zařazuje např. po bok legendární Abecedy duševního prázdna,
již Zdeněk Tmej vytvořil během totálního nasazení za 2. světové války.
Promyšlená struktura publikace odráží cyklický sled dějů a situací.
Hospoda a pivní loučení se svobodou, přijímač (základní výcvik, v němž
každý branec rychle pochopil, že se stal pouhým číslem v anonymní
mašinerii), ubíjející monotonie každodenního drilu. Kapounovité tváře
lampasáků či politruků, všudypřítomná ideologická hesla, stereotyp
neustále se opakujících ideologických brainwashingů („politickovýchovná
práce s mužstvem“), kterým již nevěřili ani s ami agitátoři.
Také ale nuda, marnění času, orwellovsk á ztráta elementárního
soukromí, snaha se alespoň na chvíli vymanit z neosobního soukolí
(formanovské výjevy z taneční zábavy v tělocvičně či k Williamu
Kleinovi odkazující snímek dětí, hrajících si s atrapou revolveru).
Vzduchem se vznáší absurdní humor i podivný smutek a divákovi
vytane na mysli postava dobrého vojáka Švejka, stejně jako nálada
Hellerovy Hlavy 22.
Mouchovy fotografie neohromují emocemi nabitými ději, jejich
forma je často neokázalá. V dalších plánech však vidíme obrazovou
vytříbenost, kompoziční eleganci a především ironii, posmutnělý humor
či melancholii. O éře normalizace se často mluví jako o bezčasí. Osobní příběhy jedinců však přinášejí privátní komedie i dramata na pozadí jakýchkoliv historických epoch. Potvrzuje to i nadčasová publikace Josefa Mouchy.
Jan Jakub Dvořák
MOUCHA, Josef a Vladimír BIRGUS. Josef Moucha: Válka za studena. Praha: KANT,
2017. ISBN 978-80-7437-239-1.
#31 tělo
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét