Fotograf Magazine

Milý čtenáři,

[u takto obrazově pojatého časopisu, jakým je fotograf, jsem v poku­šení použít oslovení „milý diváku“) setkáváme se spolu potřetí, i když s některými z vás právě poprvé. Představuji si, že hovořím s tím vy­braným reprezentantem, který tvoří průmět a průsečík těch mnoha různých přibývajících — nově nás objevujících — jak pevně doufáme. Chápu však také, že některé jsme svým zaměřením zklamali a naše cesty se rozešly, což je věc přirozeného výběru, otázka vzájemného naladění. Třetí číslo takto výrazně profilovaného časopisu, jakým se fotograf cítí být, by mělo potvrdit zvolenou koncepci a vymezit již zhru­ba prostor, v němž se bude do budoucna pohybovat. Mám pocit, že se základní konstrukce časopisu nyní ještě zřetelněji vyhranila. Spo­jujícím tématem je tentokrát „symbol“, práce s ním a postupná pro­měna pohlížení na něj v současném umění a ve fotografii zvlášť. Nebudu se pouštět do teoretického výkladu, proč se právě symbol stal pro nás nejnaléhavějším tématem pro volbu jednotícího kritéria k vý­běru autorů publikovaných v tomto čísle. Tím se bude podrobně a za­svěceně zabývat Milena Slavická ve své filozoficko-teoretické stati. Připomenu jen, že jestliže tématem prvního čísla byla „tvář“ [to jest předmět zájmu fotografa), druhého „kolektivní signatura“ [zvolenou kategorií je autor, v tomto případě autoři a fenomén kolektivního au­torství), ve třetím čísle dochází opět k volbě jiného způsobu nahlížení, kdy jde o výsledný produkt fotografické tvorby, bez ohledu na to, co by­lo původním zájmem fotografa, bez ohledu na formu autorství. Kate­gorie symbolu a práce s ním je neuchopitelná, je to ryze sofistikovaný způsob zařazení z pozice historie a kritiky umění. Proto také výběr au­torů je ještě relativnější, nežli tomu bylo u předchozích témat. Navíc zatímco někteří ze zařazených umělců pracují se symbolem v celé své produkci, u dalších je v jiných obdobích jejich tvorby možno spíše mlu­vit o subjektivním dokumentu, konceptualismu, minimalismu, případně o něčem dalším. To je ovšem úděl uměnovědných kategorií, že neu­možňují exaktní vymezení množiny uměleckých děl, které se snaží de­finovat. Z toho vyplývá pro mě osobně velmi příjemný poznatek, že díla některých autorů jsou prakticky nezařaditelná, a pokud ano, není toto zařazení jednoznačné. Platí to zejména o Jiřím Tomanovi, který byl dle mého zcela mimořádným zjevem české fotografie, možná největším českým fotografem mezi Josefem Sudkem a Josefem Koudelkou. Pro­tože však zemřel náhle, příliš mladý na to, aby své rozsáhlé dílo sta­čil zpracovat a zveřejnit, je jeho tvorba široké veřejnosti neznámá a odborníkům známá jen ve velmi fragmentárním rozsahu. fotograf chce i v budoucnosti přinášet materiály, které by byly objevné nejen s ohledem na současné dění, ale i na málo známá díla z minulosti.

Díky volbě tématu, se také stalo, že ve výběru je několik osobností, u kterých je jejich fotografická tvorba spojena s akčním uměním a per­formancemi nebo záznamem objektů vytvořených pro konečný foto­grafický záznam, kteří si však současně ve světě fotografie vydobyli výrazné a svébytné postavení.

Další číslo fotografa bude spojeno tématem „intimita“. Také tady pů­jde o kategorii zpětného hodnocení fotografií bez ohledu na předmět zájmů fotografa a na formu autorství. Téma intimity získalo v posled­ním desetiletí zcela jiný rozměr, když především Američanka Nan Gol­din svou „baladou o sexuální závislosti“ a následnými soubory zahájila vítězné tažení nejvýznamnějšími světovými galeriemi a muzey umění. I ona měla své předchůdce, ale teprve jí se podařilo podrýt a vytěsnit některá tabu v oblasti nazírání na fotografie sexuální a tělesné intimity. Vedle toho však vždy existovaly a existují fotografie intimity tiché a ne­šokující, které se často zaměřují na subjektivní záznam osobního, in­timního prostoru. Také o těch by mělo být příští číslo fotografa.

Bohužel se nám nedaří přesně dodržovat plánovaný půlroční rytmus. Některé zahraniční materiály, ač slíbené, se ukázaly nedobytnými. Pro­to se toto číslo rodilo obzvlášť těžce. Přesto počítáme s tím, že původ­ní záměr, dvě vydaná čísla ročně, bude do budoucna zachován. Číslo 4 na téma „intimita“, můžete tedy očekávat začátkem léta 2004.

Zatím Vám přeji silný zážitek ze čtení a prohlížení výtisku fotografa, který právě otevíráte.

Pavel Baňka