Fotograf Magazine

Ještě coby studentka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze vyvolala pozornost videi, v nichž dlouho statický záběr narušila nečekaným fyzickým gestem. Oba obrazy tak začínaly vypovídat jak o sobě navzájem, tak o materiální podstatě čehosi, co jsme si vzhledem k rozšíření digitálních technologií uvykli vnímat jako nehmotné. Do novějších fotografií a videí si Miroslava Večeřová (1985) přenesla několik spojitých aspektů: materiálnost, tělesnost a fyzický kontakt s povrchem. Právě posledním jmenovaným je nejčastěji pokožka, nervy prošitý potah lidského těla. Silová gesta z dřívějších videí nahradila jemná dotýkání a opatrná přikládání předmětů. Skrze spolupráci s malířem Pavlem Příkaským se do jejího rejstříku dostalo také jeho doplňování malířskými a plastickými postupy. V komponovaném videu Inner Monologue se takto na herní pole, dané prostředím lékařské ordinace, dostává bohatá škála postupně vrstvených paralel mezi reálným tělem, tělo připomínajícími animacemi, malbou, léčebnými procedurami, péčí i láskyplnou něhou, ale rovněž mezi flmem, statickým záběrem, kresbou, zobrazením a abstrakcí. Narůstající sofstikovanost fuidních přechodů mezi těmito rovinami posouvá Miroslavu Večeřovou od nadané mladé autorky k nepřehlédnutelné osobnosti české scény.

Jiří Ptáček