Fotograf Magazine

Pokud vůbec někdy existovala konsenzuální hranice toho, jak vymezujeme pravdivost od fikce, pak v dnešním mediálním světě je to něco tak nejednoznačného, že ani nemá smysl po ní pátrat. Místo toho bychom měli zhodnotit to, co nám fiktivní vyprávění přináší – jak nám připomíná známá memetická hláška: pokud je něco fake, tak to neznamená, že to necítíme.

Online výstava kurátorky Barbory Čápové s názvem Is It Just a Myth? poukazuje na sílu současného digitálního obrazu a jeho schopnost zprostředkovat sugestivní a imaginativní prožitek z přírody a skrze opakované okouzlení překonat radikální pocit našeho odcizení ve vztahu k ní. Formát této online výstavy sice nabízí také zážitek z hravých prvků doprovázených scrollingem, ale svým charakterem nicméně přebírá logiku dokumentačních platforem výstav současného umění. Samotná dokumentace přitom poskytuje autonomní charakter a představuje jakousi alternativní formu realizace fyzické výstavy. Tyto digitálně manipulované obrazy, které můžeme v online prostředí zakusit, rámují náš pohled, skrze který se máme na scenérii dívat, a jsou tak v tomto případě neustálou připomínkou toho, že náš vztah k přírodě je mediovaný. Poetická performance Nely Britaňákové v podobě vinoucí se tajemné rostlinobytosti, která jako by se vylíhla z jedné z kukel Kataríny Hládekové, spolu s fantazijními obrazy Štepána Brože a pavučinovými vlákny Jiřího Kovandy rozehrávají zvláštní mýtický příběh živoucího lesa bez člověka. Technicistní intervence skupiny Duna a Dominika Adamce naopak narušují snivou atmosféru aktem teritoriálního či také upomínkového vymezování, a zdůrazňují tak napětí z neustálého prolínání přírody a technologie.

Výstava, ať už svou digitální formou, nebo odhodláním zapojit různé prostředky vyprávění, poukazuje na schopnost obrazu reprezentovat zlom mezi virtualitou a realitou, fikcí a pravdou a jejich schopnost přeměňovat se z jednoho na druhé a tím podněcovat alternativní postoj k viděnému. Odkud bereme jistotu, že les a umělecká díla skutečně existují? Nespadli jsme přece jen do pasti kurátorského mýtu?