Fotograf Magazine

Tvrzení Waltera Benjamina, že „ani mrtví nejsou před nepřítelem v bezpečí, když nepřítel zvítězí“, se v kontextu postsocialismu ukazuje jako zcela platné: prostřednictvím různých podob revizionismu, heroizace dějin a militaristického kultu vítězství se smrt stala významným nástrojem upevňování moci. V ruském prostředí je tato tendence více než patrná na příkladu Nesmrtelného pluku – občansko-vlasteneckého hnutí a velkolepého pochodu na památku účastníků druhé světové Budoucnost patří mrtvým války. Jako početného občanského hnutí jej oficiální moc využila ke své legitimizaci a jako nástroj politické propagandy. Co by se ale stalo, kdyby všichni mrtví měli možnost mluvit sami za sebe, bez jakéhokoli politického prostředníka?