Fotograf Magazine

Tato vizuální esej je založená na pozorování čtveřice vlků v Zoo Praha a zamýšlí se nad tím, jak jsou vlci materiálně a diskurzivně fixováni asambláží, jako je tato. Esej rozpracovává obavy a fascinace, které jsou motorem těchto fixací, a rozpory, jež generují. Použití kočičího filtru na fotografiích se tedy stává metaforou označující instrumentalizaci a enkulturaci divočiny. Současně jsou však vlci schopni se těmto fixacím vzepřít, třebaže v omezené míře. Esej pak postuluje i jejich vlastní hlasy, čímž nastoluje řadu teoretických otázek.