Fotograf Magazine

Byl večer. Vystoupila jsem v Líšni na zastávce „U Setínku“ a šla směrem k našemu domu. 

Po pár krocích jsem uslyšela několik hlasů v mé oblíbené zahradě. Vždycky tady byla k zahlédnutí všemožná zelenina v pečlivých řádcích, každý rok jiné barvy a druhy kytek, odlišné uspořádání záhonů. Pokaždé jsem se těšila, že tady něco nového uvidím a většinou jsem se tu zastavila. Ohnutá sousedka nad záhonem k tomu místu neodmyslitelně patřila. Jenže najednou tu nebylo nic. Obraz zmizel. Vysoké laťky nového plotu u sebe stály tak blízko, že nebyl vidět ani nepatrný kousek zahrady. Civěla jsem na to jako opařená a říkala si, co se asi stalo s tím starým průhledným plotem. O kousek dál si zase postavili okolo domu vysokou zeď. A tohle místo přece nikdy nebylo oplocené! Vždyť je to pole! Kolem těch se přece ploty nedávají…