Fotograf Magazine

Poprvé se Magdalena Jetelová zabývá „mírami“ Země a jejího geologického vývoje ve svém Islandském projektu (1992). Island leží přímo na Středoatlantickém hřbetu, pohoří táhnoucím se v délce zhruba 15 000 kilometrů na dně oceánu a tvořícím dělící čáru mezi americkým kontinentem na jedné straně a Evropou a Afrikou na straně druhé. Tento hřbet je součástí systému prahů, jenž obepíná v délce téměř 70 000 kilometrů celou Zemi a umožňuje posuny kontinentálních ker. Teorii o kontinentálních posunech poprvé formuloval roku 1912 meteorolog Ernst Otto Wegener. V šedesátých letech se jeho teorie potvrdila, takže bylo možno popsat, proč a jakým způsobem vlastně kontinenty vznikají: tektonická pnutí vytvářejí trhliny, do nichž vstupuje žhavá láva, která pak odtlačuje kontinenty dále od sebe. Z takovýchto trhlin sestává i Středoatlantický hřbet. Lze jej spatřit, ci spíše vytušit, pouze na severu Islandu na pevnině jako hlubokou spáru zvanou „Ingvellir“, která zde proniká zemskou kůrou a dodnes je součástí sopečné zóny. Spáry nejsou vždy úplně zřetelné, neboť bývají často zasypány sutí, případně se zaplnily vodou; na mnoha místech vyvěrají gejzíry a horké prameny.