Fotograf Magazine

Na střední školu chodili o ročník výš dvojčata: ten mladší se jmenoval Aleš a ten starší, co se narodil o pár minut dřív, Tomáš. Několik posledních dní na ně často myslím. Aleše jsem totiž potkala nedávno na Dejvické – na zastávce autobusů, jak je Kulaťák… Prošel okolo mě bez povšimnutí. Zamávala jsem na něj, on ale nereagoval. Přesto mi to nedalo a rozběhla jsem se za ním. Říkala jsem si: možná mě neviděl, a pokud ano, nemusel mě poznat – přeci jenom, neviděli jsme se asi patnáct let… Dostihla jsem ho na schodech do metra; díval se na mě s mírně překvapeným výrazem – evidentně mě nepoznával. Pozdravila jsem, a on pořád nic. Dost mě tím naštval, a tak jsem se mu pěkně připomněla… Nebudu to tady opakovat, ale věř mi, stálo to za to…