Fotograf Magazine

Architektura a fotografie vytvořily v průběhu 20. století nerozlučnou dvojici, spojenou v ambivalentním svazku, v němž se střetávají přitažlivé a odpudivé síly. Přechod z průmyslového věku do věku informačního, který charakterizuje celé uplynulé století, znamenal obrovský rozvoj technologií přenosu a zprostředkování informací. Medializace vytváří novou skutečnost; skutečnost obrazu není totožná se skutečností toho, co znázorňuje. Skutečnost a její obraz se tedy nenacházejí na téže rovině, ale souvislost, která mezi nimi vzniká, může vést do hloubky a odkrývat nové vrstvy reality, která byla předobrazem. Různé strategie tvorby obrazu mohou odhalit, co bylo našemu zraku, který klouže po povrchu, skryto. Vztah mezi fotografickým obrazem a jeho předlohou se tedy vždy pohybuje na ostří: je tu přítomný potenciál odhalení čehosi dosud neznámého, ale zároveň i nebezpečí banality. Fotografie architektury může sloužit jako obrazový záznam, popis objektu, nosič informace o jeho vzhledu, ale může být i něčím více, může zprostředkovat jedinečnost architektonického díla, kongeniálním způsobem vyjádřit jeho koncept.