Fotograf Magazine

Těžko se dají popsat ty rozporuplné pocity přízračna a něčeho nepatřičného, které jsem si prožíval, když jsem v dětství nacházel nedaleko Pradědu v osamělých křovinách uprostřed pastvin zbytky budov, na mýtinu uprostřed lesa jsme chodili do starého sadu na třešně a šikmo lesem v pruhu nerostly stromy, zato tam stál patník a pod spadaným jehličím se dalo narazit na kočičí hlavy. V duchu jsem si představoval, jak kolem chalupy na samotě v neděli proudilo dva tisíce obyvatel ke kostelu na kopci. Ale z těch, co to pamatovali, tam nezůstal nikdo. Nádech konkrétních osudů měla jen jména vytesaná do náhrobků na zarostlém hřbitově. A naše chalupa stála kdysi na návsi, byla v ní hasičárna, obecní úřad i šatlava. Zážitky to nejsou jistě výjimečné, vždyť vesnic postižených po druhé světové válce odsunem německých obyvatel byly stovky. A dalších několik desítek vesnic zaniklo v dalších letech v důsledku těžby, budování přehrad a jiných okolností.