Fotograf Magazine

Je-li pro pojem amatér něco typického, je to jeho nejednoznačnost. Přesněji řečeno nejednoznačnost, kterou má pro současníky. Nikdo si o sobě přece nemyslí, že je amatérem. Respektive: Ano jsem amatér, tedy nejsem profesionál, ale moje tvorba profesionální kvalitu má. Alespoň si to myslí většina mých známých… Vystavoval jsem, otiskli mě… To je v hrubých rysech mentální anatomie „amatérismu na distanc“ vlastní poslední době. Problematická identita novodobého amatéra a z ní pramenící nevyjasněnost role amatérismu v domácí historii fotografie má ale až překvapivě jednoduchou příčinu: požadavek spravedlnosti zašifrovaný v přímé úměře položené mezi sociální status autora a kvalitu jeho uměleckého vyjádření. Ten rozproudil vleklý a více méně marný dialog mezi amatéry a profesionály, v němž se strany nemohly dorozumět, protože jejich pozice v mocenském poli to ze své definice nedovolovaly. Pro nás je celá situace příležitostí nahlédnout do systému umělecké fotografie, jenž jako každý systém některé věci prostě neumožňuje.