Fotograf Magazine

Pavel: Ve tvém životopise čtu, že jsi začínal jako herec a performer. Postupně jsi se pak dostal k nejrůznějším tvůrčím aktivitám v rámci divadel, hudebních klubů a center vizuálního umění. Během tohoto procesu jsi také začal fotograficky a filmařsky dokumentovat projekty, na nichž ses podílel, tím jsi ovšem zahájil celkem výjimečnou multimediální kariéru. Co byl pro tebe vlastně ten prvotní popud začít fotografovat?

Robert: Měl jsem určité zázemí ve fotografii. Když jsem vyrůstal v Chicagu, narazil jsem na knihu fotografií Diane Arbusové a nemohl se odtrhnout od jejích jedinečných fotografických portrétů. Jakoby vpadávala do životů, světů jednotlivých lidí, zmocňovala se jich. Doopravdy mě inspirovala, a tak jsem začal v Chicagu fotografovat. Bral jsem to vážně a přihlásil se ke studiu fotografie na Columbia University v Chicagu. Zároveň jsem také studoval herectví. Vždycky mě zajímalo vcházet do světů jiných lidí a cítil jsem, že toho lze docílit právě skrze herectví a fotografii. Pak jsem se kvůli herecké kariéře přestěhoval do New Yorku. Navštěvoval jsem nejrůznější herecké školy a podílel se na mnoha divadelních projektech typu Off-Broadway. Chodil jsem do klubů a setkával se tam s lidmi, kteří měli výjimečně silné osobnosti. Přitahovali mě způsobem, jak sami sebe prezentovali, svou kreativitou. Líbilo se mi, jak se oblékali, jak se chovali. Chtěl jsem být součástí jejich světa. Takhle tedy, tím, že jsem byl zaveden do klubů, kde se lidé předváděli a vyjadřovali své osobnosti novými, neobvyklými způsoby. Ona kreativní scéna mě prostě strhla s sebou. Přišel jsem na to, že i já se mohu vyjadřovat způsobem, jakým chci, objevil jsem vlastní jazyk, jímž vyslovovat svoje myšlenky.