Fotograf Magazine

Nástup mezinárodního fotoamatérského hnutí bývá často evokován přibližně tak, jak si ono hnutí samo předsevzalo. Citáty z české literatury připomenou uhranutí historické recepce dávnými záměry a text vyústí v nabídku přeostření retrospektivní optiky. Posuny vnímání se zabývá též článek Mileny Slavické Od piktorialismu k inscenované fotografii (Fotograf č. 7).

Předepsaná historie

Začátkem 20. století se vrchní úředník Technologického průmyslového musea v Praze, Jaroslav Petrák, snaží svými články a knihami motivovat amatérské kruhy, k nimž sám náleží. Předchozí éru takzvaného mokrého procesu považuje za alchymistickou, svou dobu charakterizuje denním objemem výroby suchých desek značky Lumière (70 000 kusů): přestaly hrozit nechtěné zápalné oběti bohu slunce, fotografování je „veřejným majetkem a proces dříve tak tajůplný vniká do nejširších vrstev, kde plní poslání dříve naprosto netušené a neočekávané“ (Petrák, Jaroslav: Dějiny a vývoj fotografie. Plzeň 1912, s. 130). Otázkou je, jak by Petrák vnímal doložení citované sentence pohlednicí adresovanou před sto deseti lety z Ostravsko- -karvinského revíru do Prahy štamgastem od Königsteina. Nemám však uvolněnější ilustraci rozvoje přístupu k fotografování. Neumělecky motivované snímkování nebylo nějakým spodním proudem, nýbrž podmanivým živlem. Právě proto začali někteří zájmově umělečtí činovníci spekulovat, jak se vůči němu vymezit.