Fotograf Magazine

Fotografie vzniká v polovině devatenáctého století na půdě vědeckých diskursů přesnosti a klasifikace. A zároveň s tím jak se nové médium utváří na principech zažitého uspořádání času a prostoru, obrazy jakoby se pokoušely „doslovně“ ilustrovat filosofickou a vědeckou představu světa a jeho jevů jakožto definovatelných, popsatelných a roztříditelných. Při svém bleskurychlém rozšíření a reprodukovatelnosti je fotografie jako činnost i jako obraz prodchnuta ideologiemi, které rovněž tvoří, strukturují a usměrňují pojmy vidění a zobrazování. Tím nechceme říci, že fotografie je jednoduše a nezbytně „realistické“ médium, neboť je plodem diskursů pravdivosti a přesnosti; chceme tím říci, že fotografie, i když je užívána takříkajíc proti své přirozenosti k tvorbě obrazů manipulovaných, aranžovaných a zcela zjevně „nereálných“ se nicméně nadále podřizuje uspořádání vztahů věcí v čase a prostoru. Fotografie nám umožňuje věci identifikovat, o předmětu na fotografii můžeme říci, „tohle je toto“.