Fotograf Magazine

Každá fotografie souboru Pohledy z okna mého bytu je důležitá. A nejen z estetického hlediska. Dohromady je z nich patrné něco víc než zajímavost variací na vděčný námět.
Jiří Hanke (1944) jakoby naznačoval: fotografie zůstávají výsekem z celku. O to lépe se ovšem hodí k soustředěnému studiu jednotlivostí. Víme ostatně, že pronikavosti média fotografie nejsou cizí ani rentgenologické hlubiny.

Jaké zobecnění vyjde z prohlídky vždy nezbytně – nicméně u Hankeho programově – neúplných záběrů. Tím, že není vidět náměstí, nad nímž Jiří Hanke po léta bydlel, jsme neustále udržováni v napětí umělých souvislostí série. Sledujeme posuny od jedné sondy k druhé a další, protože chceme pochopit celek a porozumět, co vyslovuje.