Fotograf Magazine

Stefan Ruiz vystudoval malbu a sochařství. Po svém obratu k fotografii se identifikoval s na poměry americké scény papírově konzervativní stranou – dlouhá expozice a přeexponované zátiší je v jeho hledáčku víc než snap snap ve správné chvíli na správném místě. Příběh o umělci by se dal konstruovat tak, že ho znalost klasické malby přivedla k portrétním fotografiím, které křičí do světa svou náklonnost k vlámským a holandským raně novověkým mistrům. Nový věk Stefana Ruize se však neodehrává jen v sídlech privilegovaných. Billa Clintona snímal stejně jako své studenty umění z věznice San Quentin. Izolované od pozadí, pózující ve vpravdě klasických poměrech, tedy (půl)profilech či pohledech přes rameno. Na stránkách časopisů Rolling Stone nebo Vice publikoval fotografie outsiderů z tzv. třetího světa (africké uprchlické tábory), hvězd světa prvního (Laura Bush, James Brown) i zásvětí popkulturní virtuality. O tom pojednává kniha The Factory of Dreams, v níž Ruiz fotil studiové prostředí a herce mexických telenovel. Portfolio Stefana Ruize je přesto vpravdě americké – sepnuté mezi nemožností opomenout odkaz Walkera Evanse při mapování amerických předměstí a zapadákovů a tváří Cindy Sherman (v civilu) vystupující ze tmy. Ve stínu Severní Ameriky, na její největší periferii, v Mexiku, našel Ruiz i cholombianos, mladé rádoby Kolumbijce z ulic Monterrey.