Fotograf Magazine

Základními rysy prací Tomáše Ludvíka (1980) jsou preference konceptuálního přístupu a rezignace na estetickou stylizaci a manipulaci ve fotografii. V užším pojetí se Ludvík svým absolventským souborem (doplněným kriticky zaměřenou teoretickou statí, viz Fotograf 2005/5: str. 108) Lidé z prostředí (2002–2004) vymezuje vůči jedné z poloh české dokumentární fotografie, která s nárůstem výtvarných gest poztrácela autenticitu a důvěryhodnost. Autor na rozdíl od dlouhodobě zavedeného principu rozhodujícího okamžiku zdůrazňuje metodu nulové akce, banální situace a kteréhokoli okamžiku. Navazuje tak na dávno (opravdu už po dvacet let!) vyšlapávanou cestu Lukáše Jasanského a Martina Poláka, jak prostřednictvím maximálně vypjaté osobní nezaujatosti k zobrazovanému zprůhlednit skrze fotografii pohledy na svět zahalený technickými obrazy.