Fotograf Magazine

\\\“Myslím, že naprostá většina našich filmů jest sterilní. Ač nemůžeme popírati, že by také nezrcadlily svou dobu, nečiní tak jasnozřivě. Připomínají více zlomky nástrojů, které pomáhají archeologovi rekonstruovati denní život dávno minulých civilizací, než chrámy a skulptury, podle nichž historik posuzuje starou kulturu.\\\“
/Alexandr Hackenschmied/ 1/

V pondělí 26. července poklidně skonal ve svém newyorském bytě na západní straně Centrálního parku Čechoameričan Alexander Hammid. Bydlel tu bezmála šestapadesát let. Obklopen nábytkem vlastní výroby zde se svou druhou ženou, fotografkou Hellou Heyman vychoval dceru a syna. Relativně svěží šestadevadesátník podlehl mozkové mrtvici obklopen svým potomstvem, dětmi a vnučkou. Z internacionální scény tak odešel velikán vizuální kultury, jenž pamatoval Rakousko Uherskou monarchii i zrod euroamerické avantgardy. Na svět přišel 17. prosince 1907 v Linci. V Čechách, na Moravě a na Slovensku zůstává známější pod původním jménem Alexandr Hackenschmied. Jím podepisoval fotografie, filmy a články zveřejňované za první Československé republiky. Roku 1947 získal občanství USA a nechal se přejmenovat. Následující esej neměl být nekrologem. Vznikl u příležitosti retrospektivy Alexandr Hackenschmied Praha – Paris – New York, uspořádané kurátory Pavlem Diasem, Pavlem Vančátem a Petrou Koskovou pro společnost Fotograf v zahradě a Francouzský institut v Praze. K 65. výročí umělcovy emigrace, jíž unikl záhubné mašinérii expandující Německé říše, vyšel totiž podnětný výbor Hackenschmiedových textů Od fotografie k filmu.