Fotograf Magazine

V posledních šesti letech procestoval Olof Olsson několikrát Evropu se 150 kilogramy zavazadel a jeho Driving the Blues Away stand-up komedií. V přestávkách vystupoval s představením ve vlastním kodaňském bytě, každý týden a často s přidávanými extra představeními. Co mne vždy fascinovalo, bylo neustálé přepracovávání, vypilovávání tříhodinového textu, jak v jeho psané, tak v jeho hrané, mluvené formě. Kvalita každého vtipu samozřejmě záleží na tom, jak je vyprávěn. Ale v Olofově praxi je zároveň určitá urputnost. Během turné vystupuje kdekoliv, od velkých institucí po byty známých, bez ohledu na velikost a odezvu publika. Tato schopnost být extrémně soustředěný a oddaný jedné věci, v opakování, které se u jednoho monologického představení může zdát rigidní, vyplývá v určitou brilanci, jakýsi improvizační chvat, který vibruje, dynamizuje vytvořenou strukturu. Olssonova práce se pro mne vždy pohybovala někde mezi jazzovou improvizací, jemnou ironií a tichou excelencí. Zároveň s notnou dávkou štědrosti a nerozlišování v tom, komu dávám, s jakýmsi rovnostářským přístupem.