Fotograf Magazine

Nizozemský fotograf Paul Bogaers pracuje se svými díly jako s hádankami, které vytváří skrze kombinace různých vizuálních sdělení, a následně je předkládá divákovi. Nepoužívá jen své vlastní fotografie, nýbrž obchází bleší trhy a bazary, na nichž nachází inspiraci a materiál, se kterým dále pracuje – staré pohlednice, amatérské rodinné fotografie neznámých lidí, ilustrace z časopisů a knih. Ty posléze kombinuje a vytváří mezi nimi vztahy, které před jeho zásahem nebyly přítomné. Fotografie dává vedle sebe, otáčí je o devadesát nebo sto osmdesát stupňů, kreslí na ně, případně je rámuje. Kromě nejrůznějších kombinací párových fotografií vytváří Bogaers i série – jednou z nejznámějších je cyklus nazvaný Rorschachovy prázdniny. Mezi lety 2008 až 2012 sbíral právě na bleších trzích staré pohledy a fotografie znázorňující krajiny (povětšinou hory, lesy či keře v blízkosti jezer a potoků), jež se odrážejí ve vodě. Všiml si, že pokud fotografie otočí o jednu čtvrtinu, z krajiny se rázem stane symetrická skvrna. Pravidelná abstrakce jej přiměla uvažovat o souvislosti náhodně nalezeného s obrazovou psychologickou metodou – Rorschachovým testem, skládajícím se z několika inkoustových skvrn předkládaných pacientovi. Pozorující měl do abstraktních skvrn doplnit konkrétní tvary a vzniklé obrazce měly sloužit psychologovi jako vodítko při rozboru pacientovy osobnosti. Paul Bogaers se ve své tvorbě nesnaží o analýzu divákova charakteru; Rorscharchovy a své, nově objevené skvrny považuje za jakési obecné průvodce, poukazující na leccos o psychologii i formách nazírání. Podle autora skrze tato nalezená obrazová poselství vyvstávají v čemsi důvěrně známém (do značné míry tedy i nezajímavém či přehlíženém) dva zásadní poznatky: Zaprvé se nemůžeme dívat, aniž bychom se nesnažili pozorovanému dát nějaký význam, smysl či řád směřující k jeho pochopení. Zadruhé je důležité povšimnout si průběhu vzniku skvrn: u Rorschacha dostávají abstraktní skvrny při doplňování konkrétní obrysy; Bogaers naopak z konkrétní krajiny vytváří krajinu abstraktní, jím zvanou „krajinou vnitřní“ (inner landscape).