Fotograf Magazine

P avel H ečko p atří k vyjímečným p ostavám č eské f otografie. Z vlášťní pozornost si pak zaslouží jeho tvorba z osmdesátých let. To je svým způsobem paradoxní vzhledem k minimu existujících textů a článků vážících se k autorovu dílu. Konstatování, že se Hečkova tvorba kontextu české fotografie poněkud vymyká, je jen částečným vysvětlením; pamětníci z dob sedmdesátých například vzpomínají, že stál záměrně stranou. Je překvapující, že ho ve svých početných textech zásadněji nezmínila ani teoretička fotografie Anna Fárové, nebyl vlastně součástí ani okruhu kolem pražského Činoherního klubu, ani jiné přátelské polooficiální skupiny. V obecné rovině Hečko sdílí osudy generace mladých výtvarníků narozených v 50. letech, která se „nechtěla podílet na budování oficiální československé postnormalizační výtvarné kultury, a přece cítila potřebu generačního sebemučení i komunikace s veřejností“.