Fotograf Magazine

Pocházím z vesnice nedaleko Slušovic, později jsme se přestěhovali do Hranic. Zde byl Agrokombinát Slušovice během mého dětství v 80. letech vnímán jako jedinečný fenomén: v neděli se tam jezdilo na výlety a nákupy, na oběd v restauraci vybudované v letadle, podívat se na koně a další atrakce. Zemědělská družstva z jednotlivých horských vesnic na pomezí Moravy a Slovenska se spojila pod hlavičku Agrokombinát Slušovice a s předsedou Františkem Čubou, notně inspirováni příkladem rodiny Baťů z nedalekého Zlína se jim dařilo vytvářet malé týmy, formy hospodářské soutěže, bohatě obchodovat se „západem“ a současně být výkladní skříní socialistického československého zemědělství. Ve velkém vyváželi telata, extrakty do sirupů a hnojivo za které přiváželi součástky, ze kterých se ve slušovických halách montovali počítače. Zaměstnanci mohli chodit nakupovat do obchodů Quatro, což byl jejich vlastní slušovický Tuzex, spořit ve vlastní bance, a několik kilometrů ke Zlínu vedla z obce družstvem postavená dálnice. Silná narativní historie, mýty, kterými byla činnost Slušovic opředena v hospodářsky a společensky rozvráceném Československu druhé poloviny osmdesátých let, náhoda při získání archivu, i návaznost na předchozí projekty, kdy jsem pracoval s kontextem svého kraje, kde jsem strávil téměř tři desetiletí života, to všechno jsou silné osobní motivace, které mne vedly k tomu, proč se Slušovicemi systematicky pracovat.