Fotograf Magazine

V roce 2010 vystavila umělkyně Lenka Vítková (nar. 1975 v Českém Krumlově) v brněnském Café Steiner devět černobílých fotografií, na nichž zachytila zvětšený, z části i jednoduše formátovaný text, jak je běžným způsobem zobrazen v několikastránkovém textovém souboru otevřeném na ploše počítače. Přes prvotní dojem fragmentárnosti zaznamenaných dialogů a deníkových zápisů, kterou podtrhuje posloupné, ale přesto nahodile výsekové rytmizování jejich jednotlivých částí, se tu na čtvercových formátech odehrává pokus o lyrické zachycení posunů a pohybů v prostoru a času pomocí jazyka. V tomto souboru, nazvaném Rádio sůl, se snaha umělkyně po ovládnutí různých dimenzí psaným jazykem soustředí na princip, který interpretuje text na základě meditativního čtení. Přeneseně se tu v devíti čtvercích sice protíná silně symbolické vědomí sebe a vědomí světa ukotvené do stagnujícího rozměru, ve skutečnosti je ale tento pravidelný útvar rozměrem plynoucím. Když totiž Vítková vedle sebe řadí fragmenty textů, zajímá ji, jak v nich může vzniknout pohyb (nebo snad i prostor). Čtvercové fotografie jsou tak ve skutečnosti nejen plochou rozprostřenou na výšku, akcentující ty nejvyšší dosažitelné principy, ale i pozvolna běžícím pásmem psaného materiálu, který je od sebe oddělen vždy na konci stránky dělícím horizontem linky. Při vnímání a snaze po uchopení toku rozjímavě laděného cestopisu sestaveného na základě umělkyniny návštěvy Izraele, se však neustálým opakovaným posouváním nahoru a dolů skutečné dějové proudění stahuje a stává se postupně víc a víc jakýmsi váhavým pohybem tam i zpět. Pouhý pomyslný pohyb, negovaný statickou podstatou média fotografie, zato však daný určitou souvstažností k cítění vnitřního rozpoložení lidské duše, v němž lze jeden z fyzických směrů přiblížit snad i k váhání, zda nejít „krok zpátky po cestě“ (nejen ve smyslu scroll down a scroll up), vychází především z autorčiny práce s jazykem a jeho kontextem. Hledá v něm to, v čem ve skutečnosti tkví jeho potenciál – nové cesty myšlenek u ní přicházejí v psaní, čtení, slyšení a vidění a od relativních významů se v nich přesouvá k mentálním posunům ve sdělování smyslu.