Fotograf Magazine

V roce 2011 se na veletrhu umění Art Basel setkalo na pozvání Hanse Ulricha Obrista několik umělců a architektů u kulatého stolu s tématem Umělec jako urbanista. Během poslední dekády se podobná setkání významných kurátorů, kritiků a kulturních producentů stala takřka povinnou součástí veletrhů, jakýmsi pozlátkem teorie, které zakrývá prostou podstatu obchodu s uměním, na které každý „art fair“ stojí. Stephen Willats (1943) z pozvané čtveřice působil nejživěji, obracel se k publiku a jako jediný si dovolil připomenout paradox spočívající v tom, že téma Umělec jako urbanista, jež implikuje zásadní proměnu paradigmatu umělecké praxe směrem ke kontextuálnosti, k místně-specifickému zaměření na konkrétní lokality a komunity a k mezioborovosti, je otevíráno právě na veletrhu, tedy na akci principiálně spojené s koncepcí uměleckého díla jako objektu. Přesně proti takovému pojetí umění se přitom Willats vymezuje již od počátku 60. let, zpočátku formou manifestů, později systematickou publikační činností (mj. v časopise Control, který vydává od roku 1965), především však kontinuálním rozvíjením projektové umělecké praxe.