Fotograf Magazine

Kdysi jste sama sebe popsala jako „záhadný amalgám“ rozličných kultur, tedy vcelku neokázalý způsob jak vyvolat životní příběh, jenž byl protnut zlomovými okamžiky 20. století. Příběh vaší matky a vašeho otce měli zásadní vliv na vaší práci; jak se potkali?

Potkali se v Paříži v roce 1938. Tedy v době, kdy Paříž byla oblíbeným místem umělců a intelektuálů z východní Evropy. Matce bylo dvacet a plánovala se v městě usadit. Z úctivé vzdálenosti na ni dohlížela moje babička – maďarská socialistka. Stejně jako mnoho dalších Maďarů, cestovali často z Budapeště do Berlína, z Berlína do Paříže a zpět.

Otec byl architekt, také Maďar – levicový Maďar – který nabyl své vzdělání na Bauhauské akademii. Nejprve se vydal s Hannesem Mayerem do Moskvy a poté pracoval v Paříži u Grety Schutte-Lihotzky, kde navrhoval nábytek, nějaký čas pak také pracoval v Corbusierově ateliéru.