Fotograf Magazine

Vycházím z toho, že neexistuje definice fotografie, protože taková definice by musela zahrnovat všechny ty aspekty, z nichž již byla „nahlížena“, z nichž je nahlížena dnes a z nichž bude nahlížena v budoucnosti. Přitom platí, že ono „nahlížení“ je vždy rovněž spoluutvářeno širším kontextem, a to jak kulturním (pokud jde o chápání fotografie), tak technologickým (pokud jde o nové možnosti fotografování). To pak znamená, že každá úvaha o fotografii je nutně selektivní: přidržuje se jednoho či několika z těchto aspektů, ale nemůže brát do úvahy všechny. 

Jedním z takových aspektů je fotografie a její vztah k žitému světu, protože právě příklad fotografie ukazuje, že jedno nelze izolovat od druhého – což je ale tvrzení, které protiřečí celé západní kultuře, založené v poměrně striktním oddělení techné od epistémé: technický objekt nemá pramen svého vytvoření sám v sobě, má být srozumitelný pouze z hlediska cílů a účelů. Moderní doba však všude prokazuje neudržitelnost této představy: účely technických objektů vycházejí najevo teprve tehdy, když již byl nějaký takový „vyprodukován“, technologická evoluce má vlastní dynamiku, která neprobíhá paralelně s evolucí kulturní, nýbrž obě se navzájem prostupují, jedna vychyluje druhou.[ref]K jinému chápání „technických objektů“ viz například a zejména Gilbert SIMONDON, Du mode d‘existence des objets techniques. Aubier, Paris 1989.[/ref] Jedno i druhé je polem experimentování.