Vilém Reichmann
Grafogramy
Jednou si Vilém Reichmann stěžoval: „Už nic neujdu, hned mně bolí nohy, venku asi přestanu fotit, začnu kreslit na filmy.“ Takto si stěžoval ve svých sedmdesáti šesti letech. Chozením měl na mysli celodenní fotografování v terénu, s brašnou plnou objektivů a fotoaparátem Pentacon-six.
Celý Reichmannův život jsou plynulé přechody mezi tvůrčími projevy, literárními a hlavně výtvarnými technikami. Začíná kresbou, ale již jako student architektury při svých prázdninových cyklistických cestách na Sicílii či do Bretaně fotografuje. První vážnější fotografie z druhé poloviny třicátých let se stávají základem jeho cyklu Kouzla, který uzavírá až s koncem své fotografické aktivity. Během války a i krátce po ní dělá stínovanou tužkovou kresbou i rozměrnější obrazy. Po válce vystavuje jako člen skupiny Ra mimo kresby i fotografický soubor Raněné město. Fantaskní směs člověkem vytvořených věcí a jím samým zničených, ztracená panenka, zlověstně se tyčící dráty, na domě zavěšený opuštěný bombardón, pohledy do útrob rozbitých soch. Přes symboly ztracených a rozbitých objektů se Reichmann vyrovnává s válečným i poválečným traumatem. Jako brněnský Němec byl nasazen na frontu a zbytek jeho rodiny byl po válce odsunut do Rakouska. Jeho fotografie válkou zdevastovaného města mají silný surrealistický náboj. Antonín Dufek k Raněnému městu poznamenává: „Je tu předznamenána smetištní tématika související s informelními tendencemi v pozdější tvorbě Emily Medkové, Čestmíra Krátkého, Aloise Nožičky.“
#21 o fotografii
Content
- ––– Profily
- Ľubomír Lukčo
- Hynek Alt & Aleksandra Vajd
- Jiří Thýn
- Petra Feriancová
- Louis Porter
- Mikołaj Długosz
- Rabih Mroué
- Jan Tichý
- Marcel Stecker
- Jaromír Novotný
- Christopher Williams
- Hans Aarsman
- Vilém Reichmann
- Ted Serios
- Kristofer Paetau
- Veronika Daňhelová
- Václav Kopecký
- ––– Teorie
- Fotografická dimenze
- ––– Objevy
- Tereza Zelenková
- Veronika Markovičová
- Ian van Coller
- ––– Recenze
- Fotografie a soutěska zvaná F
- Svéráz firmy Seidel
- Fotografie umí lhát, ale může také ukazovat pravdu
- ––– Události
- Pařížský Měsíc fotografie a Paris Photo 2012
- ––– Fotograf Gallery
- Alexey Klyuykov a Vasil Artamonov: Poušť
- Martin Kochan, host Cyril Blažo
- Filip Cenek & Josef Dabernig: poetry in stadiums
- Michal Ureš: Samaritaine blanc
- ––– Povídka
- Příběh fotografa
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét