Fotograf Magazine

Fotografie jako první z řady technických obrazů dala vzniknout základům naší technoimaginace a rozvíjí ji důsledně a dennodenně, doslova na každém kroku. Také film spolu s filosofem Flusserem můžeme do jisté míry považovat za řadu po sobě jdoucích fotografií. Technické obrazy změnily a mění naše vnímání obrazů jako takových i vnímání sebe sama. Mění i pohled na právě prožíva­nou současnost, hledáčkem fotoaparátu nebo kamery se jinak díváme na soukromé dějiny jednotlivce i veřejné dějiny jakéhokoli společenství, jakéhokoli místa. Drobné události a „velké dějiny“, které byly dosud více psány, jsou stále častěji zobrazovány, tedy dokumentovány obrazem. Tyto obrazy mohou být manipulovány, retušovány, dále editovány a mnohdy i reeditovány.

Spolu s dokonalejšími technickými obrazy se tedy mění pohled na svět kolem nás, nově se tvaruje i definuje soukromý a veřejný prostor. Hranice se stírají, stávají se prostupnými, mnohdy mizí. Co pro nás znamená sousloví veřejný prostor dnes? Co je a může potom být public art? Kdo je veřejnost? Pokud doposud platí feministické zvolání: „Soukromé je veřejné!“, potom je možné například obrazově si přivlastnit i vše veřejné… Bereme-li tato slova do důsledku, ve světle postfeministických teorií se veřejný prostor jeví jako tekutý, možná rozpínavý a nekonečný jako vesmír.

Prezentace a distribuce fotografií je dnes mnohem rychlejší, obrazy proplou­vají kolem nás, tento veletok se spodními proudy je pramenem i stokou. V rámci Festivalu Fotograf – Mimo formát hledáme v Praze pro tento živelný vizuální proud meziprostory a tenké prostupné projekční plochy, průchozí membrány na pomezí vnitřních a vnějších prostorů: výlohy, vitríny, vývěsky, nástěnky, prosklené kukaně vrátnic, slepé fasády domů, dvory, zahrady, náměstí. Hledáme polozapo­menutá ztišená místa, frekventované dopravní uzly, kriticky zhodnocené billboardy, spící kulturní památky, artová kina nebo popová kasina, která se mohou stát dočasnými přístavy fotografických obrazů.

 Do jaké míry budeme schopni a ochotni vědomě rozvíjet svou imaginaci i technoimaginaci při setkáních s dalšími a dalšími fotografickými i filmovými obrazy? Průhledy nám jen naznačí samotný procesuální vznik fotografie, naznačí její formální rámec, festivalový doprovodný program nám všem pomůže nahlédnout za něj ze změněné perspektivy.

Umělecká fotografie, dokumentace uměleckých projektů, či videa a filmy se v říjnu vmísí mezi reklamy, dopravní značky, čísla domů a názvy ulic, mezi mapy a jiné informace. Vmísí se do pulzující živé tkáně města. Pokud prostoupí membránami výloh a vývěsek mezi chodce, dopravní prostředky a všudypří­tomné zboží, budou tyto fotografie, akce a performance inspirované fotografií mezi jinými obrazy vyčnívat, nebo v té záplavě zmizí? Použije toto umění proplouvající mezi vnitřním a vnějším prostředím, mezi veřejným a soukromým prostorem nějaké mimikry? Stanou se tyto nenápadné projekty, procesy i na první pohled viditelné fotografické útoky na naše oči a mysl další nevyžádanou vizuální poštou? Budou dalším vizuálním hlukem nebo smogem v metropoli?

Tyto a další otázky sobě i ostatním klade letošní Festival Fotograf nazvaný Mimo formát. Praha bude poznamenána intervencemi fotografů, umělců pracujících s fotografií, bude pozměněna nefotografy i klasiky, bude zaplavena fotografickými a filmovými obrazy, světelnými i fyzickými interven­cemi, efemerními akcemi, performancemi. Druhý ročník Festivalu Fotograf nazvaný Mimo formát zve k setkání s analogovou fotografií i fotografií digitální, zve na otevřené debaty o současné fotografii a o možnostech jejího publikování, v širším kontextu na debaty o současném umění. Praha by neměla být v říjnu roku 2012 během Festivalu Fotograf jen působivou a půvabnou kulisou a veřejnost by mohla být více než jen publikem.