Fotograf Magazine

Přestože se Jindra Viková v počátcích své tvorby profilovala především jako sochařka vyjadřující se v keramické hlíně, v závěru končícího milénia začíná postupně používat i jiná média. Za poslední dekádu se vyvinula v přirozeně multimediální umělkyni, která senzitivně zpracovává nejrůznější podněty. Zatímco kresba, malba a klasická koláž ji průběžně provázely celý život, experimentování s fotografickými technikami pro ni bylo novou výzvou. Objem, hmotu a dotyky vtisknuté do modeláže zde nahradila hra světel a stínů, a především pak zásadní významový posun. Její tvorba získala nový konceptuální rozměr a to se odrazilo nejen v práci s fotografickými technikami, ale zpětně i v sochařství, ke kterému se stále vrací. Díky těmto svým výletům do jiných oblastí výtvarného umění, než ve kterých byla původně zaškatulkována, se Viková přiřadila ke stále početnější skupině „nezařaditelných“.