Fotograf Magazine

Způsob zobrazování těla a tělesnosti nelze poměřovat normou. Tělo samo o sobě je nositelem vizuální komunikace, informace, zprostředkování, impulzem pro srovnávání, konfrontaci, stejně tak prostředkem pro provokaci, šokování v odraze reflexí životních stylů, osudů a proměn. Proniká k samé podstatě člověka a jeho prostředí. Přístup k vizualitě těla vyžaduje součinnost záměrů, předpokladů a kontextů uváděných do sociálních souvislostí, vnímání problému z odstupu, stejně jako odbourávání předsudků. Podchycení těchto aspektů, za předpokladu osvobození se od předpojatosti vjemu, je podmínkou pro objevení nových výpovědních hodnot a zároveň cestou, jak dosáhnout plného vědomí kognitivního potenciálu uvědomění si moci obrazů a tuto moc obrazů si moci a umět přiznat. To se týká i našeho pohledu na tematiku těla a tělesnosti ve fotografii, kterému je věnováno toto číslo.