Fotograf Magazine

Vnímám-li slovenského umělce Michala Kerna jako solitérního běžce na sněhu¹ nebo celoročního chodce – stopaře², který pozorně sledoval veškeré i ty nejméně nápadné stopy, procesy a změny ve svém okolí, je pro mne zároveň i tím, který v krajině Nízkých a Vysokých Tater své efemérní stopy záměrně zanechával. Pro další z nás – nezúčastněné, i pro onu krajinu, stopy a doteky pomocí slov, kreseb a fotografií dokumentoval. Oblouk Kernových autorských fotografií se klene od fotografie dokumentární po fotografii komponovanou a pečlivě adjustovanou. Jindy byl dokumentací myšlenek statement, projekt či projektový náčrt… buď samostatně, nebo v kombinacích právě s fotografií či kresbou. Svébytné postavení v závěru tvorby mají meditativní až beztížné fotogramy ze Suché jeskyně. Své koncepty, myšlenky i akce autorskou dokumentací Kern upřesňoval, významově tvaroval, cizeloval. Neváhám proto napsat, že veškeré své statické výstupy estetizoval a po svém korigoval. Harmonizoval?