Fotograf Magazine

Jako antropolog a myslitel jste často citován v textech, které se zabývají vykořisťováním a katastrofální přístupem ze strany západního světa a tím, jak to vše kontrastuje s pohledem domorodých obyvatel z různých částí světa. Tyto myšlenky jsou spojeny s diskurzem ohledně dopadu antropocénu na naše prostředí. Několikrát jste podotknul, že v naturalistickém pohledu jsou člověk a příroda neoddělitelní a prostředí není objektivně bráno jako autonomní prostor. „Rostliny a zvířata, řeky a skály, meteory a období, to vše nemá svou vlastní ontologickou niku definovanou absencí lidí.“ Myslíte si, že můžeme změnit náš stereotypní způsob myšlení a chování ve vztahu k přírodě, abychom se nevnímali jako destruktivní agenti?

Naopak, myslím si, že je nutné, abychom se vnímali jako destruktivní agenti, abychom si ostře uvědomili, že náš způsob života je příčinou nejenom zničení desítky tisíc druhů a jejich ekosystémů, ale také hlubokého narušení světového systému způsobeného globálním oteplováním a jeho strašnými dopady na všechny formy života, včetně té naší. Až si lidé budou plně vědomi hluboce narušujícího vlivu svého způsobu zacházení s ne-lidskými bytostmi a procesy, budeme moci teprve začít svůj přístup měnit. Ale ve veřejném mínění v industrializovaných zemích vidím jenom velmi málo náznaků takového uvědomění. Ovšem když říkám „my“, mělo by být jasné, že toto „my“ nezahrnuje celé lidstvo. I když amazonští indiáni nebo Austrálci své ekosystémy během tisíciletí nepatrně měnili, což je předmětem výzkumu antropologů jako jsem já, nejsou odpovědní za zvýšení koncentrace atmosférického CO2 o jednu třetinu, za okyselování oceánů, za šestou vlnu masového vymírání druhů nebo za tání ledovců. Do nové geologické éry, pro niž někteří navrhují název antropocén, jsme vstoupili hlavně z toho důvodu, že se nejdříve v Evropě, ale pak i v jiných částech světa v posledních stoletích rozvinul nový režim uspořádání světů, který můžeme podle toho, jaký aspekt systému se rozhodneme zdůraznit, nazvat industriálním kapitalismem, termodynamickou revolucí, technocénem nebo modernitou. Já jsem zvolil označení naturalismus. Tento systém je kromě jiných pozoruhodných charakteristik poprvé v historii lidstva založen na předpokladu, že se lidé a ne-lidé od sebe už neliší kvantitativně, ale kvalitativně. Výsledkem je vytvoření konceptu přírody jako autonomní oblasti, ke které lidé zaujali nadřazenou pozici, a vznik toho, co zahájilo a následně od 17. století umožnilo exponenciální rozvoj věd a technologií a co jsem nazval naturalistická ontologie.