Fotograf Magazine

Díky světelným schopnostem barev černé a bílé, jejich variacím tonality, kontrastu a jasu ve své široké škále odstínů, získala černobílá fotografie schopnost vyjádřit mimořádně přesvědčivě imaginativní nuance reality, fantazie, snu a skutečnosti, idyly i běsů, atmosféry našich životů. Miloš Šejn uvnitř těchto atmosfér vypodobňuje krajinu jako projekci člověka do krajiny coby přiznání přirozeného řádu bytí. Zatímco přirozený řád, tedy sepětí člověka s přírodou, směřuje po duchovní vývojové spirále nahoru v kontemplativním modu, lidská bytost k pochopení smyslu vlastního bytí se vědomě, nevědomě či podvědomě přirozenému koloběhu života brání a směřuje po degradační spirále dolů. Neřešitelný rozpor existujícího a člověkem postupně poznávaného světa vytváří jakousi dvojspirálu, kdy proti sobě stojí a směřují protiklady lidské seberealizace v současném světě a skutečné spirituální podstaty.